Ach ano... já sama někdy brečím u vlastního psaní. Ale tak nějak mi to pomáhá. Vyžívám se v tom. Když nemůžu ublížit sobě dělám to svým imaginárním hrdinům. Ale neboj... u téhle povídky bude už snad jen dobře. Relativně... budu de o to snažit. Trocha romantiky by taky měla být. Oba si to zaslouží, nemyslíš?
:) Děkuji, Tvá Salazaret

PS: Slzy jsou dobré, vyplavuji to špatné z našeho těla... Takže můžeš brečet. Pomáhá to... :) :) Ještě jednou děkuji