A moc...mám moc ráda tyhle ty emoční kapitolky, tragédie a nedorozumnění...protože potom vždy přijde usmiřování, vysvětlování či jiné citové výlevy...které já, v tvém podání přímo zbožňuji...a teď mám dokonce i jistotu, že to skončí dobře...no, co víc si přát? :-) Neuvěřitelně skvělá kapitolka, tuhle povídku miluju a nemůžu se dočkat, jak tohle dopadne :) Joo a Harry a jeho hormony...to by mohl být první náznak, že se k Sevovi klube i jeho sourozenec, viď, že jo?...Jeee, kéž by :-D :D Asi se nedočkám další kapitolky, jak moc se na ní těším...díky Sal :)))