Můj názor zní, že když si člověk v takové míře vypůjčí schéma, nápad, cokoli z dvou až tří nejlepších a nejčtenějších povídek, měl by mít dost soudnosti, aby čtenářům oznámil, že tak činí. Za á, protože je to poměrně snadno rozpoznatelné. Za bé protože je to něco jako: „Příběh jsem opsala a postavy přejmenovala.“ Za cé je to pro jisté čtenáře urážející. Přitom by stačila věta ‚To, to a to mě ovlivnilo natolik, že jsem si nemohla pomoct a musela jsem tuto povídku napsat; případné podobnosti s tím, tím a tím jsou zcela záměrné.‘
Tohle mi, nezlob se, přijde jako špatně utajené plagiátorství. Chápeš mě?
Rozhodně zachovej klid – ukazuji Ti, jak to vypadá, nikoli že si myslím – a doufám, že se nepletu? – že tomu tak je.
A jinak… ach ty čárky, že? :) Zatrolená čeština. Zatrápená česká gramatika. No jo.
Víš, co je škoda? Že se tak moc držíš konceptu jiných autorek a nestavíš na těch pár vážně zajímavých záblescích, co byly v této povídce asi Tvé. (Černá obálka, tři fotky a jsi na řadě… to jsem doposud nikde nečetla a dala se na tom postavit zcela jiná povídka.)
Hodně štěstí a spoustu nápadů.
assez