Dráhá a báječná Slalzaret,
to že tě život přestává bavit mě docela zaráží, protože je tady spousta lidiček, kteří tvé příběhy čtou a doslova a do písmene na nich UJÍŽDÍ (třeba jako já, protože jsem tady 6x denně a hledám nové díly). Nechápu, jak můžeš mít špatnou náladu, když dokážeš psát takovéhle věci, které doslova mrazí! Kdybych já dokázala takhle vyjádřit pocity hlavních postav, tak bych se doslova vznášela někde vysoko nad zemí. To, že se ti nedaří psát, to se hold stává, každý z nás má někdy krizi, a proto ti říkám (a možná snad i doporučuji) jdi se projít do nejbližšího parku, pokus se nemyslet, nadýchej se čerstvého vzduchu, a pak jdi v klidu spát! Spánek je nejlepší lék snad na úplně všechno a, jen tak mezi námi, v posteli se mnohem lépe přemýšlí ;)
Jinak k této kapitolce: bylo to úžasné, nádherné, nepochopitelné a KRÁTKÉ! :D ne, dělám si srandu, jenom mě mrzelo, že to skončilo v tom nejlepším. Teda aspoň mě to tak přišlo ;) opět opakuji jsi ÚŽASNÁ, SKVĚLÁ a NEJLEPŠÍ a rozhodně si nezoufej ;) každá krize má svůj konec a pokud ne, tak to není krize, ale jenom pocit, který odezní s dostatkem sladkých potravin ;)