Dobře, možná to bude tím, že už měsíc jsem vystavena vlivu bratrance a sestřenice, kteří jsou ještě v plenkách a komunikují pouze citoslovci. Normálně bych se nad tou scénkou roztomilého prcka, jak se batolí po Severusově posteli usmála a byla bych na měkko, ale po měsící, co tohle musím absolvovat a nechat na sebe v noci slintat a všechno možný, už mě to nějak neobměkčuje... :-D Spíš se děsím, děti jsou jako jedovatá lízatka... Nemůžeš se jich nabažit, ale pak zjistíš, že jsi na tom závislá a totálně tě to odrovnává...Povídka je skvělá, Severus je trochu natvrdlý a vááážně doufám v happyend, u tebe člověk nikdy neví...

S láskou Fall