Zase jsem si připomněla, proč nerada čtu povídky, které ještě nejsou celé dopsané. Je to krásný, bolavý příběh. Upřímně netuším, jak z tohohle vykouzlíš happy end...ale těším se, až to zjistím:-)

Psala jsem do tohohle cyklu spoustu komentů, ale nějak jsem si nevšimla, že se nepostly. Takže ve zkratce:

Svoje postavy často nechávám balancovat na hraně. Ty jsi za ni Harryho nemilosrdně šprtla a umíš to rozehrát. Líbí se mi vykreslení Harryho charakteru. Já jsem názoru, že lidská psychika se dokáže vyrovnat s mnoha traumaty, ale musí na to mít čas a podporu. Na Harryho se všechno valí moc rychle a kdo by ho mohl pochopit? A i kdyby pochopil, každý si nese vlastní bolest sám.

Brumbálovi bych natrhla řiť. Zajímalo by mě, JAK Snapea vybral. A Severuse lituju. Škoda, že jeho part není moc rozehraný. Ale chápu, že on se s tím pere o trochu lépe. Prožil rozhodně bohatý - přestože ne příliš šťastný, život. Harry k tomu neměl šanci. Osobně ten jeho skok chápu...i když mi malinko vrtá hlavou to "navždy".

Chtěla bych stroj, který by dokázal zapisovat mé myšlenky. To by i u mě kapitoly přibývaly klidně dvakrát denně xD Ale když to člověk musí poctivě vyklepat do klávesnice...no, nechce se xD Já každopádně doufám, že se brzy objeví nová kapitola. I takhle na tvůj příběh budu den nebo dva pořád myslet, něž ho dostanu z hlavy...jak už to u dobrý story bývá:-)