Přiznám se, že jsem se Tvým povídkám spíš vyhýbala, přece jen takový smutek, temnota, melancholie... nechtělo se mi do toho. A do Snarry kapitolovek se mi nechtělo i z toho důvodu, že nejsou dokončené. Zatím. Ale včera mi to nějak nedalo. Vrhla jsem se na Temné stíny a jsem za to neskutečně ráda (i když jsem četla asi do 3 do rána). Na Tvých povídkách bych si hrozně snadno vytvořila závislost a můžu s radostí říct, že Temné stíny, Cullet of beauty a Future Visione se zařadí mezi mé oblíbené, na které budu věrně čekat třeba věčnost.
Temné stíny... myslím, že jsem se ještě u žádné povídky nedokázala tak vcítit do nějaké postavy jako tady do Harryho...tak absolutně. Jasně, že okrajově lituju i Severuse, ale ani ze čtvrtiny tolik jako Harryho. Vlastně mě i u těch posledních kapitol napadaly myšlenky, jak by příběh pokračoval, kdyby ses ho nerozhodla změnit, jak jsi psala... A to prosím nejsem člověk, který by si v temných příbězích liboval... ale tento mě prostě úplně pohltil. A vážně, opravdu opravdu moc obdivuju, jak jsi napsala druhou kapitolu (ale nejen ji samozřejmě), protože z té jsem byla absolutně na kaši. Konečně Harry opravdu bojoval jako lev. Přesně tohle mi vadilo na všech povídkách, kde byl k něčemu podobnému nucen a až na pár protestů se nakonec pro vyšší dobro podvolil.
Pardon, že jsem to tu tak najednou shrnula, od teďka budu komentovat pravidelně ;-) Jsi Mistr, Salazaret a píšeš nádherně. Prosím nepřestávej a děkuju za tuhle kapitolu!