Od začátku povídky jsem naříkala,jak moc je beznaděje,jak moc to zoufalství dokáže člověka tlačit k zemi. A potom se objevila naděje,jenom taková malá,ale byla tam!!! A už to bylo lepší,už se začínalo projasňovat.Vím ale,že se najednou nemůže objevit zářící štěstí,to už by nebylo ono. Proto mě trochu mrzí,že ten konec byl tak hrozně najednou,jako bys už chtěla,aby raději skončil. Ale jinak nádherná povídka,při které člověku mrazí,z které se nemuže vzpamatovat,ale možná proto je tak jedinečná. Jsem opravdu moc ráda,že máš už za sebou asi zlé období a že se teď už můžeme těšit na dokončení povídek,ale hlavně na ty nové. Velký dík!!!!!!!!!