Přiznám se, že na tuto povídku jsem v minulých letech narazila několikrát, ale vždy mě to nějak neoslovilo... až do včerejška. Upřímně nevím, proč jsem vždy dříve začala číst a pak po dvou kapitolách to odložila. Není to vůbec špatná FF. Jedná se o takové klasické Snarry. Sice ačkoliv to má 17 kapitol a není to napsané "stylem rozhlasové hry", občas bych jako čtenářka uvítala pomalejší styl vyprávění. Nicméně tak jako tak, je to pěkná povídka, u které si člověk odpočine po dni v práci... Takže hádám děkuji za ni.