Opravdu všem děkuji za své příspěvky. Hodně to pro mě znamená! A nutí mě to vymýšlet další a další povídky!
Víte... tuhle povídku jsem začala psát když jsem v depresi byla. Ale pak přišla naděje a proto to skončilo takhle... Nedokázala bych si představit, že by Harry nakonec umřel! To bych Vám neudělala...
A snad brzy přibude další jednohubka. Jen se na ni musím vážně pozitivně naladit! Že bych dnes dokončila její první část? Na tož že jsem spala jen 4 hodiny se cítím čilá a fit! Takže psaní zdar!
Vážně moc děkuji.
S věčnou láskou Salazaret ;)