Prosím, pěkně prosím, piš dál je to úžasná povídka. :)
Říká se, že každý autor fanfiction musí jeden takový příběh napsat. Četla jsme jich mnoho, opravdu hodně. Jedny dokonalé, jiné méně.
Ale já přináším zcela jiný příběh. A proč? Nedávno jsem měla čas přemýšlet a začetla se do jednoho příběhu. Neřeknu Vám, kdo ho napsal. Netuším to... Ale oslovil mě. A já za něj děkuji! Možná ho někdo z Vás taky četl, nevím...(Můj pátek a mnoho dalších)
Ale i tam vše skončilo Happy Endem. Tenhle můj příběh bude mít taky svůj Happy konec. Ale bude k němu dlouhá a strastiplná cesta. Plná bolesti a nenávisti! Protože tohle jsou jediné dvě věci, které Harrymu zůstanou. Přestane věřit v lásku, přestane žít!
Chcete tenhle příběh? Opravdu chcete vědět, co se odehrává v mé rozervané duši? Protože tuhle povídku píšu hlavně kvůli vlastní bolesti. Kvůli vlastní zlomené duši...
Fandom : Harry Potter
Kapitol : 17/17
Varování : Slash, +18, vulgarismy, popis homosexuálního styku, deprese, autoagrese, TS (tentamen suicidii), Násilí, Non-con, Semi non-con
Postavy : Harry/Severus
Popis : Život je prostě život a měl by se žít, že? Tohle pravidlo, ale neplatí v Harryho případě. Už od narození před něj Osud postavil pevné překážky. Ale vždy je dokázal porazit, přeskočit a prostě jít dál. Žít dál!
Ale pak se stane něco, co změní kroky vašeho Osudu. Nadobro. Padne rozhodnutí a Harry se musí oženit.
Koho si vezme je zřejmé. Ale jak to chlapec, který byl donucen dospět, vezme? Hodně špatně. Temnota a bolest se usídlí v jeho křehké duši. Kdo ho vyvede na světlo, když není nikdo, kdo by mu pomohl? Když ho zradili ti nejbližší?
Kdysi věřil v lásku. Teď už ne. Ona totiž není to, co tuhle válku vyhraje. Tak slabý cit, by to nezvládl. Ale nenávist je o mnoho silnější. Neoslabuje mysl. Právě naopak. Cítíte ji jak proudí vaším tělem. Dodává sílu, ale ničí duši…
Wish that I could cry
Fall upon my knees
Find a way to lie
About a home I’ll never see
It may sound absurd...but don’t be naive
Even heroes have the right to bleed
I may be disturbed...but won’t you concede
Even heroes have the right to dream
It’s not easy to be me *
Vždy jsem věděl, že můj život není procházka růžovou zahradou. Ale časem jsem si na to zvykl. Musel jsem. Jinak to nešlo. Ale osud mi i tak připravil velmi nepříjemné chvíle. To ale nebylo nic v porovnání s tím, co jsem měl teprve zažít. Bolest. Ano, velkou a potupnou bolest. Jak dokáže jeden obyčejný dopis změnit tak strašně moc? Ale stalo se a já prostě musel jít dál. A šel jsem…
Tehdy, když mi řekli tu úžasnou novinku o mé vlastní svatbě, nejprve jsem si myslel, že si ze mě dělají legraci. Brzy jsem pochopil, že se o vtip nejedná. Udělali to. Prodali mě. Tak hnusným způsobem. Začal jsem proklínat den, kdy jsem přežil. Začal jsem nenávidět. Opravdu a z celého srdce. Sám sebe, ale i své okolí. Vždy mě připravovali na boj se zlem, ale jak přemoct zlo, které se najednou usídlilo v mé duši? Já to nezvládl…
Už jsem říkal, že jsem začal nenávidět? Myslím, že ano. Ale tady nyní šlo o mnohem víc. Šlo opravdu o mou duši, kterou zlomili. Zabodli dýku a nechali mě krvácet. A kvůli čemu? Mojí ochraně? To určitě! Jsem jenom loutka, šachová figurka, kterou každý manipuluje. A můžu se bránit? Ne! Proč? Protože jsem, kdo jsem!
A život jde dál a já bych měl jít taky. Ale můžu snad? Ne. Nejde to. Cítím se hrozně. Po tom, co se stalo. Nedokážu rozumně myslet. Ta zrada mě bolí. Už nikdy nechci vyjít ze sklepení, proč taky, že? Mé místo je tady. Oni mi ho přiřkly. Odsoudili mě k peklu, tak proč se mu bránit? Kdysi jsem se o to pokoušel. Ale teď už ne. Nic v mém životě nemá cenu. Vlastně ani ten život, nebo chcete-li přežívání…
Kolik dní tu jsem? V temnotě? Nevím, ale možná je čas opravdu jít dál. Čelit světu. Ale chci se s nimi setkat? S přáteli? Vím, co si o mně teď myslí. Viděl jsem noviny a vím, co o nás psali. O chlapci-který-přežil a jeho manželovi. A Snape mi to vůbec neulehčuje. Ty jeho pohledy. Snaží se, to mu odepřít nemůžu, ale pořád je to jen Snape. Netopýr ze sklepení. Má noční můra. Má nenávist!
Cítím, jak mě opouští magie. Ale nejsem ochotný s tím nic dělat. Nehodlám mu dovolit znovu se mě dotknout. Znovu to nedokážu! Kde je Bůh, když ho potřebuji? Kde je Merlin, když se ho dovolávám? A ďábel v podobě Voldemorta dál útočí. On jediný slyší? Mám ten hlas poslechnout? Překročit tu tenkou hranici? Pokusím se…
Je to tady. Pořád a stále. Nikdy to nekončí. Nechci to! Jak moc to nechci. A přesto… Neptal se mě. Udělal to. Měl jsem se bránit, ale mé tělo si dělalo, co chtělo. Jsem divný! Mé tělo… Já… Cítím se tak špinavý… použitý. Proč se to stalo? Sakra proč! Tohle se nemělo přihodit! Já spolupracoval! Já chtěl jeho polibky. Já chtěl! Merline, proč?!
Co se stalo? Co se změnilo od začátku tohohle vztahu? Já bych řekl, že nic. Ale přesto, vše je úplně jinak. Cítím tu změnu. Je v každé mé buňce. Je ve mně. Co tomu předcházelo? Tohle je můj osud? Jestli ano… Musím svěsit hlavu, zatnout pěsti a prostě… jít dál.
Tohle manželství bylo fiasko už na začátku. Věděl jsem to já, věděli to oni. Možná posledních několik týdnů bylo v relativním klidu. Ale změnilo se to. Nikdy jsem nevěděl, že Zmijozel dokáže být tak krutý a nemilosrdný. Zlomil mě tím nejhorším možným způsobem. Pořád to bolí. Pořád cítím jeho chladné doteky. Co mám dělat? Už dál takhle nemůžu…
Ty pohledy. Pořád se na mě dívají. A v jejich očích je stále stejná otázka. Proč? Nedokážu jim odpovědět. Ne teď. Ne jim. Ale Merlin-dík za přátele. Jsou tu pro mě. Aspoň to mi tvrdili, když jsem se před nimi zhroutil. Milosrdná lež? Možná. Už nikomu nevěřím. Ani sám sobě. Nemám sílu. Ale mám plán. Dobrý plán…
Ošetřovna se mi docela zamlouvá. Je tu klid a jsem tu sám. Ale bolí mě celé tělo. A co se vlastně stalo? Nechtějte vědět, i já se snažím zapomenout na svou pitomou chybu. Ale oni se mě pořád vyptávají. Lžu. Mlžím. Mlčím. Nehodlám jim nic vysvětlovat, oni to taky nedělají. Můžou si za to sami! Ale sám sobě lhát nedokážu!
Tolik marných pokusů, a přesto jsem přežil. Proto si říkám… asi to tak mělo být. Mám rád život. Ale to jsem si uvědomil až teď. Teď a tady. Přišlo porozumění. Z jeho strany… a z té mé taky. Oba to máme složité. Ale jen spolu to můžeme zvládnout. A zvládneme? Co pro nás má život přichystané? Jaký je náš osud?
Severus měl v mnoha věcech pravdu. Nechtěl jsem ji slyšet, ale přesto mě zasáhla. Teď se musím postavit na vlastní nohy a začít bojovat. O svůj život? O jejich? Teď na tom nezáleží. Obojí je důležité. Ale jen na mně záleží, jak bude budoucnost vypadat. Nedovolím přece, aby temnota vyhrála! Tolikrát mě už skolila… Je na čase tomu udělat přítrž!
Na tohle jsem nebyl nikdy připraven. Temnota přišla. A co se vlastně stalo? Nechtějte vědět. Tolik zmařených životů. Válka vypukla a tma si probojovala cestu k nám. Ke mně… A já se měl stát vyvoleným. Chlapcem, který porazí stranu zla. Ale nemohl jsem. Stál jsem tam a díval se na spoušť kolem sebe. Tak tohle je ten vytoužený konec?
Dny ubíhaly a já si uvědomil hodně věcí. Ztráta někoho na kom vám záleží… bolí. A já si to uvědomil až teď. Ale bylo pozdě. Na spoustu věcí. Na to jít dál a žít. Do cesty se mi postavilo zlo a já na to nebyl připravený. Už nikdy nic nebude jako dřív…
Někdy si říkám, proč jsem se vůbec narodil. Proto, abych trpěl? Aby se můj život stal peklem? Kdysi jsem žádal smrt, aby si pro mě přišla. Toužil jsem umřít a ode všeho utéct. Ale teď? Zrovna když jsem si vybojoval kousek štěstí a lásky? Realita přišla náhle a zasáhla mě svou mocnou silou. Copak se teď můžu osudu ptát, co bude dál? Existuje pro mě nějaká budoucnost? Kde je naděje, když ji člověk potřebuje...
Smrt není zlá, jen ta cesta k ní… Tohle jsem kdysi někde četl. A musím říct. Něco na tom bude. Umřel jsem. A měl bych být šťastný? Ne to zdaleka ne. Žádné nebe ani peklo není. Jen… nebytí. Stanete se ničím. A já přece žít chtěl! Tak proč tohle? Proč tahle budoucnost? Čeká mě někdy něco lepšího? Setkám se ještě někdy se Severusem? Tak moc toužím žít s ním po boku. Chci být milován. A chci lásku dávat. Dostanu ještě někdy šanci?
*It's not easy to be me - David Gray
Diskusní téma: Temné stíny
Další
Ropa | 03.03.2012
Ahoj, tahle povídka je ta nejlepší, jakou jsem kdy četla. Je opravdu úžasná, ale není dokončená
Prosím dej vědět, jestli ji hodláš dokončit. Děkuji
chápu
Alissea | 02.12.2011
Kéž bych uměla psát a byla někdy schopná dát své pocity zmatu, bolesti a deprese dát do tak krásné povídky jako je/jsou ta/ty tvá/é
prosim o pomoc
maugli | 01.07.2011
ahojte ja by som sa len chcela spytat ci niekto z vas nema poviedku Muj patek v compe pretoze som pocula ze je to uzasna poviedka a chcela by som si ju precitat tak keby ste boli taky laskavy a poslali mi ju na mail? alexa2613@azet.sk dakujem velmi krasne
Re: prosim o pomoc
Hajmi | 10.07.2011
Teprve teď jsem si všimla, že sháníš povídku "Můj pátek."
Já ji mám. Už ti ji někdo poslal, nebo ji ještě chceš? Klidně můžeš napsat hajmi50@seznam.cz
...
Juli | 19.06.2011
a proč musí být nahoře severus? vždyt by se mohli střídat,aby z toho harry neměl takový trauma. ne,for. mně se to takhle líbí. jsem zvědavá,jak se to bude vyvíjet :)
Re: ...
Salazaret | 20.06.2011
Já bych klidně nechala Harryho dole... ale obávám se, že bych to asi nedokázala napsat. Prostě se mi tak nějak příčí představa Severuse - dole...
Ale nápad by to byl možná dobrý. Ale bát se nemusíš. Možná se nám to Temných Stínů dostane trochu toho světla. Protože stín nemůže existovat bez slunce :)
S láskou Tvá Salazaret
Re: Re: ...
Juli | 28.06.2011
Severus dole by byl asi fakt divnej :)) jen přemýšlím,jak toho chudáka ,alýho tolik netraumatizovat :)
super
Lily | 13.06.2011
Povídka je zatím super a jsem zvědavá jak budeš dál psát.. hrozně se těším na další kapitolku
Re: super
Salazaret | 13.06.2011
Já jsem ráda, že se povídka líbí! Snad se bude tak líbit i do budoucna, kdy se naši hrdinové budou muset potýkat nejen s Voldemortem, ale i s vlastními problémy. :) :)
Děkuji, Tvá Salazaret
