Future visione 2. kapitola

06.12.2010 21:03

 Beta : Mao :) Moc moc děkuji :)

 

 

2. kapitola – Změna snad k lepšímu!

 

 

Severus Snape stál v potemnělé místnosti a pozoroval, jak se jeho student stává dobrovolně loutkou Temného pána. A nejen loutkou, v tomhle spojení jde o mnohem a mnohem víc. Bude trvat navždy, pokud to někdo nezastaví.

A to se podle toho všeho jen tak nestane. Vše záleží na jednom holém faktu. Na schopnosti zabíjet. Ale tohle malý hloupý kluk nedokáže a Severus to moc dobře ví.

Viděl jeho vzpomínky, dostal se mu do hlavy a pochopil, že to není to malé a rozmazlené dítě, které celé vystrašené nastoupilo do bradavické školy.

Ten malý odporný kluk to neměl nikdy lehké. A tohle si dokázal připustit jen s opravdu velkým sebezapřením. Ale nakonec to musel udělat. Tak jako mnoho dalších věcí. A jednou z nich je i tahleta fraška.

Nenávidí to tady, ale co by neudělal pro dobro kouzelnického světa?

Když Pán zla přiložil hůlku k mladíkově předloktí, chtěl Severus zavřít oči, ale nemohl. Jeho bývalý pán by to bral jako projev slabosti a pak by následovalo několik Cruciatů, a o to on nestál. I když dnes... Kdo ví, třeba se tomu tak jako tak nevyhne...

I když měl oči otevřené, sotva vnímal. Tedy ne tak málo, aby někdo chytil podezření, ale přesto byl myšlenkami jinde. Chtěl tohle mít za sebou co nejrychleji!

Teď to začalo být docela zajímavé a moc dobře si pamatuje, když cejchoval jeho. Znovu ucítil stejnou bolest, jako by to bylo včera, nebo dokonce jako by tam teď stál on. Ale přesto se vůbec nepohnul.

Stál. Díval se. Nic víc, nic míň. A přesto, ve skrytu duše, se nenáviděl. Tak strašně moc. Moc dobře si uvědomoval, že tohle vše je jen jeho vina. Nebýt jeho, jeho student by tu možná nestál. Anebo naopak by jich tu bylo mnohem víc. To on věštbu prozradil a musí s tím žít. To on zabil Lily a nenáviděného a milovaného Jamese. Trvalo dlouho, než si to uvědomil. Ale přesto to jednou přijít muselo. A taky přišlo v té nejméně vhodné chvíli. V době, kdy měl pomoct jeho synovi, a on  zklamal. Vyhodil ho z kabinetu a udělal za tím vším tlustou čáru.

Tomuhle uvědomění se bránil zuby nehty, ale přišlo tak jako mnoho dalšího...

„Uvidíme se zase za týden, mám tu pro vás pár úkolů,“ vytrhl ho ze zasnění hlas jeho bývalého pána a obávaného černokněžníka. Mírně se zachvěl a bez dalších slov nebo otázek se přemístil.

Okamžitě ze sebe sundal smrtijedský háv a hodil ho do kouta a tak stejně i masku.

Pomalu přešel ke svému nejoblíbenějšímu křeslu a ztěžka se posadil. Poklepal hůlkou na stůl a okamžitě se tam objevila ta lahodná tekutina, která ho snad na chvíli probere.

Ano, miloval vůni kávy. Ale tohle nikdo nikdy vědět nebude, tak jako mnoho dalších věcí o všemi nenáviděném profesorovi lektvarů.

Chytil velký šálek do ruky a nasál vůni, která se z něj linula. Ale zatím se nenapil a po chvíli kávu odložil. Ani sám nevěděl proč...

Uběhly dvě hodiny. Dvě promarněné hodiny, kdy jen seděl a díval se do plamenů svého krbu. Přemýšlel. Jako už tolik dní, měsíců a snad i let.

Ale až druhé vzteklé zaťukání ho probudilo. Zase ho někdo vyrušil z tak nepříjemného nic nedělání.

Se zavrčením se zvedl a přešel k oknu, ale než ho stihl otevřít, sova, která nejspíš klepala, byla pryč a zanechala na parapetu dopis.

Severus se na něj chvíli díval a pak se konečně rozhodl ho uchopit. Písmo na obálce mu připadalo povědomé, ale za boha si nemohl vzpomenout odkud.

Posadil se zpět do křesla a znovu začal prozkoumávat obálku. Sám nevěděl, proč ho nechce otevřít, něco mu totiž říkalo, že to nebude jen tak ledajaké psaní. A v těchto pocitech se on vždy dobře vyzná, ať si o tom říká kdo chce, co chce!

Povzdechl si a konečně obálku jedním pohybem roztrhl. Vše prováděl lehce a nenuceně, přesto byl nervozní.

Nikdo nikdy mu nic neposílal. Věděli, že o prázdninách je většinu času na lektvarových konferencích a nemá čas na blbosti. Ale přesto tenhle dopis držel v ruce.

Hned ze začátku ho překvapilo, že text neměl oslovení a byl docela krátký. Ale přesto výstižný.

 

Musíte zabránit smrti Albuse Brumbála. Je to pro kouzelnický svět důležité. Prosím! Je jen na Vás, jestli to uděláte. Ale je to velmi nutné... Pro budoucnost.

 

Brumbál hodlá udělat zásadní chybu a tou zaplatí životem, a nejen svým, ale i dalších lidí. Možná mi v tuhle chvíli nevěříte a pochybujete, ale na to teď není čas!

 

Musíte jednat! Hned!

 

Nic víc. Severus to pročítal pořád dokola dalších asi dvacet minut. Ale pak najednou prudce vstal a dopis odhodil na, už teď, prázdné křeslo.

S naštvaným výrazem na sebe hodil cestovní plášť a vydal se na záchrannou misi.

Jestli si ze mě někdo dělá srandu, byla to poslední věc, která se mu v jeho chorém mozečku objevila!

Zamkl svůj dům a s rychlým puf se přemístil. Až potom ho napadlo, že rychlejší by bylo použít krb, ale přesto to stihnul. Tak tak, ale zvládl to...

Nevěděl, co přesně měl udělat, ale podle toho, jak vrazil do ředitelny a díval se do vyděšené tváře svého ředitele a přítele, pochopil. Opravdu přišel včas.

Ale teď už od toho dne uplynuly bezmála tři měsíce. A nyní čekal ve svém kabinetě na jednoho umanutého Nebelvíra, aby s ním strávil několik hodin a dusil ho, čímž si myslel, že si udělá radost.

Propaloval svým černým pohledem dveře a vyčkával. Dlouho. Už několik hodin před příchodem mladíka.

Pak uslyšel nesmělé zaťukání a po následném „Dále.“ vstoupil jeho student do jámy lvové.

Ale tento trest byl v něčem jiný a pro lektvaristu zvláštní, podivný a určitě na něj jen tak nezapomene...

Future visione 2. kapitola

:-)

lady corten | 17.12.2010

pěkné dvě kapitoli, jsem zvědavá jak se to bude odvíjet dál :)

Přidat nový příspěvek