Bílý květ

30.05.2013 17:39

Příběh, který chci vyprávět je o lásce, která tu byla... Je to jen taková krátká povída o tom, co bylo. Snad se aspoń někomu bude líbit. 

S láskou Sal.

Beta - yellow

 

Bílý květ

Biely kvet - darujem ti biely kvet
Biely kvet - posledný je viac ich niet, niet
Biely kvet - dlhá ryha smútku v ňom
Studený biely kvet ti dávam navždy s úsmevom

 

Život s tebou byl jako sen. Ten nejkrásnější sen, který jsme společně snili. O to víc tě miluji a navždy zůstaneš v mém srdci. Ať už se stane cokoliv, Draco. Cokoliv…

 

Když jsem tě poprvé spatřil, byl jsi jako květina. Bílá a krásná. Tehdy jsem tě za tu krásu nenáviděl. Ale šly roky a já se změnil. Ty ses změnil, Draco. Má bílá orchideji, kde teď jsi?

 

Držím v ruce obyčejnou květinu a dívám se na tvůj hrob. Proč jsi odešel? Proč jsi tenkrát víc nebojoval? Jak já tě nenávidím, jak strašně tě miluji.

 

„Draco?“ zašeptal jsem něžně. Přivinul si jeho tělo blíž k sobě. Po tvářích mi stékaly hořké slzy. Jeho tělo… tak studené. V očích hrůzu. Kde je ta pověstná jiskra? Kde jsou ti rarášci v tvých modrých očích? Kde je život, který jsme chtěli společně žít?

 

Život je jako pavučina. Nikdy nevíte, kdy se do ní chytíte, ale také stačí málo a roztrhne se. Tak křehká. Tak nádherná. Tak opojná. Jako ty, Draco.

 

Kde jsou tvé polibky. Kde jsou sliby, které jsi mi dal? Odešel jsi bez rozloučení. Nechal jsi mě tu samotného. Copak nevidíš, jak trpím? Ale… přece nejsem sám!

 

Poklekl jsem a lehce se dotkl náhrobku. Tam, kde je vytesané tvé jméno. Tak takhle to končí, kvítku? Tohle je konec, lásko? Proč to tolik bolí?!

 

Měli jsme plány. Nádherné. Měli jsme budoucnost! A teď není nic. Nic mi nezůstalo, Draco! Měl jsem tebe. Sakra! Měl jsem… Mám!

 

Pořád v rukou držím ten bílý květ. Tolik pro nás znamenal, pamatuješ? To byl můj první dárek pro tebe. Bílá orchidej. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ale je to už dávno. Tak zatraceně dávno. Byli jsme šťastní. Byli jsme sví.

 

Byli jsme spolu, když na nás svět zanevřel. Zvládli jsme to. I když tě otec vydědil… Mělo to být napořád! Slíbil jsi mi, že mě neopustíš. Ale udělal jsi to.

 

Poklekl jsem u tvého náhrobku. Jedna jediná slza. Nechal jsem ji téct. Je pro tebe, kvítku. Položil jsem zvadlou květinu na zem. Kouzlem jsem jí dodal krásu. Zamrzlá květina a jen pro tebe, lásko má.

 

A já teď musím odejít. Je tu něco, co mi po tobě zůstalo. Ohlédl jsem se za sebe a tam ho spatřil, jak si hraje s okvětními lístky. Má tvé oči, Draco. Modré jako studánky. Věrné a krásné. A já musím jít dál. Pro něj, víš! Jsem vše, co má. Miluji ho stejně jako tebe. Odteď až navždy.

 

Chytil jsem drobnou ručku a společně jsme vyšli vstříc budoucnosti. Ale na tebe nikdy nezapomenu. Náš syn je důkazem naší lásky. Pro něj budeš vždy hrdinou. A pro mě taky. Zachránil jsi naše dítě. Nebýt tebe, tak se nikdy nenarodil.

 

„Děkuji, Draco,“ řekl jsem na rozloučenou a odvrátil se od náhrobku. Tohle není konec. V mém srdci budeš navždy. Jen tvůj syn je pro mě světlo v temnotách. Děkuji ti za něj.

 

Tak sa priprav na život s ním, priprav na život s ním
Prežiješ s ním možno pár zím, možno pár dlhých zím
Na svetlo vždy vyjdeš s tmou 
Nechám ti v ňom smútok slov
Tak sa priprav na život s ním, priprav na život s ním*

 

Bielý kvet, Miro Žbirka