Cullet of beauty 15. kapitola

Je to neuvěřitelné, ale další kapitolka je na světě!

Všem přeji krásné čtení. A omlouvám se za ten konec... ale i v téhle povídce docela přituhuje!

Beta - yellow (Moc děkuji!)

S láskou Sal.

15. kapitola - Mezi námi

Dva týdny utekly jako voda. Ale Harrymu připadaly jako věčnost. Byl zavřený na Grimmauldově náměstí. Ano. Probíhala tady setkání řádu. Mohl se znovu vidět se svými přáteli. A taky viděl jeho… Jak se na něj s opovržením díval. A co by bylo, kdyby znal pravdu? Kdyby věděl, že Sirius je Harryho syn?

Díval se z okna. Bylo brzy ráno. Nějak nemohl poslední dobou spát. Bylo to snad tím, že nemohl z domu? Že slíbil, že se zatím do ničeho nepustí. Sám…

Pohladil pírka své sovy. Je to pár dní, co se objevila u okna. Taky na něj čekala tak dlouho.

"Harry?" ozvalo se z kuchyně. Usmál se. Pomalým krokem vyšel ke dveřím.

"Už jdu," řekl jen, a pak spěchal po schodech. Přivítal ho hřejivý úsměv Molly Weasleyové.

"Přinesla jsem ti snídani."

Objal ji. Jen tak zlehka. Jako poděkování. Posadil se ke stolu a pustil se do teplého jídla. Na stole stálo kafe. Tak moc ji měl rád! Tak moc všechny miloval. Ale tohle ho naučil až jeho syn. Milovat bezmezně. Věřit v naději.

"Jsem tu už moc dlouho…" řekl potichu. Podíval se na ni. V očích smutek.

"Já vím, chlapče, ale jsi tu v bezpečí."

"To možná ano, ale to bych byl i kdekoliv jinde… já jen… nemůžu k vám? Říkala jste, že je u vás Bill a Charlie. Mohl bych se zabavit. Ještě další den tady a zešílím!"

"Možná to není až tak špatný nápad!" zasmála se postarší žena. "Dám vědět Albusovi."

"To nemusíte. Udělám to sám. Pošlu Hedviku, už dlouho nikde nebyla a myslím, že se ráda proletí."

Vyšel do patra, kde pořád seděla jeho sova. Znovu ji pohladil po peří. Vzal ze stolu pergamen a napsal krátký dopis. Přivázal ho k malé nožičce. Ještě jednou ji pohladil.

"Leť má věrná kamarádko," řekl jí, když ji vypouštěl z okna. Chvíli se na ni díval. Pak se vydal do své ložnice pro věci. Neviditelný plášť a Pobertův plánek. Dvě věci, bez kterých by nikam nešel.

HPSS

Severus vešel do třídy. Studenti už seděli na svých místech. Prošel místností. Položil dítě do provizorní ohrádky. Pak se otočil ke studentům.

"Dnes budete pracovat každý sám," řekl. Ze stolu vzal hromádku pergamenů a každému dal jeden. "Každý z vás má jiný lektvar. Uvědomte si, že tohle je příprava k OVCÍM. Musíte se naučit pracovat každý zvlášť. Nechci tu vidět žádné šuškání. Napomáhání nebo cokoliv jiného. Bude tu ticho a každý bude pracovat na svém stolu!"

Hermiona se na něj podívala. Pak na svůj pergamen. Položila ho na stůl. Vyrovnala sklady. Poslední dobou je to tady… jiné? I tak se to dá říct. Je to snad dítětem? Nebo v tom je prazvláštní pospolitost kolejí?

"Bum!" ozvalo se z ohrádky. Držel svého plyšového medvěda a malou ručkou do něj praštil. "Vojdemort bum!" Ozvala se rána a plyš se válel všude okolo. Magie malého dítěte projela celou místností.

Severus se na něj otočil. "Cože?" zeptal se překvapeně.

"Vojdemort! Bum!" zasmál se.

"Kdo ti o něm řekl?"

"Táta!" Postavil se na nohy a natáhl malé ručičky. "Hop!"

"Teď ne!"

"Já chci!" vztekal se malý. V obličeji výraz vzdoru. Snape si povzdechl. Přešel k ohrádce a vzal dítě do náruče.

"Na svých pergamenech máte napsané vše, co je k přípravě lektvarů důležité. Ingredience a přesný postup. Nechci žádné chyby! Tyhle vaše výtvory poputují na ošetřovnu. Kde se může stát, že je i vy budete potřebovat. Tak si na tom dejte záležet."

Posadil se za stůl. Dítě stále v náručí. Ale to mermomocí chtělo na zem. "Pusť! No tááák…"

"Siri, buď aspoň tady hodný," zašeptal mu do ucha.

"Ne! Dolů!"

Neměl na to dnes nervy. Prostě malého pustil na zem. Ten se vydal na průzkum místnosti. Chodil od stolu ke stolu. Studenti na něj mávali nebo se jen tak usmívali. Ale nezapomněli pracovat.

Dítě se zastavilo u Draca Malfoye. "Hm… pomůžu… hm?"

Draco se k němu shýbl. "Chceš mi pomoct, jo?"

"Jo!"

Blonďák se podíval na Snapea. Ten se na něj jen díval, ale nijak neprotestoval. Draco vzal dítě do náručí a posadil si ho na klín. Vzal opatrně do ruky nůž. Do druhé ruky malou ručku dítěte. Položil mu ji na rukojeť a společně se dali do díla. Krájeli nějakou slizkou potvoru, kterou potřeboval do lektvaru proti nachlazení.

Siri se smál. Pomalu krájeli a jemu to připadalo jako děsná sranda. Ale po chvíli ho to přestalo bavit. "Dolů!"

Draco odložil nůž. Položil dítě na zem. Siri se otočil a padal na zem. Ale v tu chvíli ho zadržely dvoje ruce. Draco a Hermiona se na sebe podívali. Jen na okamžik. V tom pohledu nebyla nenávist.

Oba vstali a dovedli dítě před katedru. Severus se na ně díval s něčím zvláštním v očích. Převzal si dítě. A nic neřekl. Nic takového, proč nepracují. Žádný sarkasmus. Prostě nic.

Obě děti se posadily zpět do lavic a dál pokračovaly v přípravě lektvarů.

Severus vstal a položil dítě do ohrádky. Procházel ztichlou třídou. Sledoval, jak každý z nich pracuje. Zastavil se u Rona. Chytil mu ruku, ve které držel prášek ze švábích očí. "Tohle ne, pane Weasley."

Ron se na něj překvapeně podíval. Ruku stáhl. "Patří tam prášek z rohu jednorožce. Tenhle lektvar je extra hojivý. Používá se většinou na těžké popáleniny."

Ron zamrkal. Jako by nevěděl, co na to říct. Nechápal proč se Snape poslední dobou chová tak… divně!

"Dobře…" Vzal do ruky jiný pytlík s přísadou. Na malé váze odvážil dostatečné množství. Znovu se podíval na Snapea, který před ním pořád stál. Opatrně vysypal prášek do kotlíku. Třikrát zamíchal.

"Nechte to projít varem a odstavte," řekl jen Snape a dál pokračoval třídou. Díval se na každého studenta zvlášť. Díval se na ně jako na vojáky v nadcházející bitvě. Která se blížila až moc rychle.

Zazvonilo. Studenti jeden po druhém přinášeli plné lahvičky s lektvary. Pomalu odcházeli, ale pár studentů zůstalo.

"Potřebujete něco?"

"My jen…" ozvala se Pansy. "Máme teď volnou hodinu… mohli bychom vzít Siriho ven?"

Severus se zvedl od stolu. Přešel k dítěti. Vzal ho do náruče a podal ho dívce. Usmála se na něj. "Děkuji."

Děti opouštěli třídu a Severus se pozoroval. Možná… to teď bude jiné.

Otočil se k lektvarům na lavici. Vzal do ruky jeden a prohlížel si ho.

"Severusi…." ozvalo se ode dveří.

"Moane?" vyplivl jeho jméno Snape. "Co tu chceš?"

"Nemůžu jen tak přijít na návštěvu?" usmál se úlisně. Vešel dovnitř. Zavřel za sebou dveře.

"Nevím, co po mně chceš, ale ať je to cokoliv, vypadni!" zavrčel Severus.

"Ale, ale Seve…" zapředl.

Snape se na něj znechuceně podíval.

"Koukám, že ses zbavil toho bastarda…"

Snape se narovnal do plné výšky. V očích blesky!

"Vyprošuji si, abys takhle mluvil o mém synovi!"

"Toho naděláš… ani nevíš, jestli je tvůj. Je to jen hříčka přírody…"

Moan teď stál před ním. Tvářil se jako by mu vše bylo jedno. Severus ho popadl za klopy hábitu a přirazil na nejbližší zeď.

"Teď mě poslouchej. Už se ke mně a k mému synovi nepřibližuj! Jasně jsem ti řekl, že už nemám zájem! Tak by to ten tvůj chorý mozek měl pochopit!"

Pustil ho a prostě odešel z místnosti. Za dveřmi své kanceláře si povzdechl. Jak ho nesnáší! Proč si s ním vlastně kdy začínal?

HPSS

"Je roztomilý!" zasmála se zmijozelská dívka a dítě objala.

Draco se k ní přiblížil a na dítě se podíval. "Je mu fakt podobný, že?"

"To ano."

Kráčeli hradem. Draco držel dítě za ruku a celou dobu ho sledoval. Najednou se jim dostali do cesty Nebelvírští. Zastavili se.

"Draco?" ozvala se Hermiona. Na jejím obličeji se objevil ruměnec.

"Ano, Grangerová?"

Ron stál vedle ní a nechápal, o co kamarádce jde. Podíval se na ni a pak zpět na Draca a ostatní Zmijozely.

"Můžeme jít s vámi?"

Ron se na ni prudce otočil. "Co to děláš, Mio?" zašeptal. "Vždyť oni…"

"Oni, Rone? My! V čem jsou jiní?" řekla přísně. Dívala se na svého přítele. Chytila jeho ruku do své. Stiskla. Pochopil to. Držel ji za ruku. Díval se jí do očí. Tak moc ji miloval!

Zmijozel a Nebelvír. Dvě tak rozdílné koleje. A přesto je něco spojovalo. Něco mocnějšího než nenávist.

"Proč by ne?" ozvala se Pansy. Usmála se na Hermionu. Ta jí úsměv oplatila.

Všichni se společně vydali ven. Šli pomalu,aby jim malé nožičky dítěte stačili.

Minerva si jich všimla na chodbě. Dívala se na skupinku studentů. Jak se smějí. Jak si povídají. Jako by nikdy neexistovala nevraživost mezi kolejemi. Tak moc doufala, že se teď vše změní. Jak může tak malé dítě ovlivnit koloběh života?

HPSS

"Dívej!" zasmálo se dítě. Rozeběhlo se a objalo velkého psa. "Hafííí!"

"Jsem tak rád, že jste se stavili!" zasmál se obr.

Děti se shlukly okolo Hagrida. Mluvili jeden přes druhého. Smáli se. Užívali si poklidný den. I když bylo zamračeno a zima. Všude okolo proudilo světlo. Jako by se dostalo do dětských duší a zářilo jako v překrásný letní den.

Siri ještě jednou psa objal. Pak něco zahlédl za chýší. Vydal se tam. Malé nožky ho vedly za malý dům. Usmíval se.

"Tak tady jsi! Mdloby na tebe!"

Dítě padlo na zem. Postava se postavila nad jeho malé tělíčko. Rozhlédla se kolem. Vzal bezvládné tělíčko do náruče a zabalila ho do černého hábitu.

Nad Bradavicemi se zablýskalo. Studenti se otočili.

"Kde je Siri?" zeptal se Blaise.

"Siri?" zavolala Hermiona. Děs a hrůza se vkradla na toto místo až moc rychle. Děti se rozutekly. Hledaly. Volaly. Ale marně. Dítě zmizelo!

Chmury se vkradly na toto místo. Temnota je obalila a zasáhla. Do duší dětí se vkradla jako pomalý jed.

"Co budeme dělat? Kde může být?"

"Hele tady!" ozval se Ron. Děti přiběhly k němu.

"Jsou tu dětské stopy! A najednou jsou pryč… někdo ho odnesl!"

"Kdo by to mohl udělat?"

"Nevím, ale stopy vedou k lesu…"

"Při Merlinovi!" zanaříkala Pansy. "Co když mu někdo ublížil? Co když…" Rozplakala se. "Kdo by mu chtěl ublížit! Je to jen dítě!"

Hermiona ji objala. "Zajdu pro Snapea! Najdeme ho! Uvidíš!"

HPSS

Harry držel v rukou hrnek s teplým čajem. Seděl v Doupěti a jen tak odpočíval. Díval se, jak Molly Weasleyová vaří oběd. Kouzla se kolem něj míhala. Vnímal jejich magii.

Najednou se něco stalo. Srdce vynechalo úder. Hrneček spadl na zem, kde se roztříštil. V duši se uhnízdil strach. Nedokázal se pořádně soustředit.

"Siriusi!"