Cullet of beauty 16. kapitola

28.09.2016 21:02

Tak je to tady! Slíbená kapitolka je na světě :-)

Všem moc děkuji za krásné komentáře!

S láskou Sal.

Beta - Úžasná yellow

 

16. kapitola - Nech ho jít

Harry se chvěl. Molly se na něj otočila. "Co se děje?"

"Nevím… ale Sirius... něco se stalo!" Zvedl se na nohy a přešel ke stolku, kde se povaloval Pobertův plánek. Aktivoval ho. Hledal všude. Zoufalý!

Pak našel dvě tečky. Moan Bonde a Sirius Potter. Mířili do Zapovězeného lesa. Srdce se na malý okamžik zastavilo.

Co tam s ním dělá? Kdo to je? Proč ho vede do lesa?

Srdce splašeně bušilo v hrudním koši. "Musím jít…"

"Ale Harry…"

"Musím, Molly."

Nebránila mu. Jak by taky mohla? Když jde o jeho dítě, nedokázala by ho zastavit. A pokud se vážně něco stalo, bude jen dobře, když se tam Harry ukáže.

Mladík vyběhl schody do svého provizorního pokoje. Vzal do ruky neviditelný plášť, a pak rychlostí blesku vyběhl z domu. Přehodil hábit přes tělo. Přemístil se.

HPSS

Hermiona se oddělila od ostatních. Běžela do hradu. V hlavě jen myšlenky na dítě. Kam mohl jen tak zmizet? Vždyť to byla vteřina, co ho nesledovali!

Seběhla schody do sklepení. Zahnula za roh a málem do někoho narazila. Chtěla se omluvit. Vzhlédla.

"Pane!"

"Co tu tak pobíháte, Grangerová!" ozvalo se od profesora lektvarů.

"Pane… on… je pryč!"

"Nemluvte nesmysly. A zkuste se uklidnit!"

"Váš syn! Byli jsme s ním venku… opravdu to byla jen chvíle… nevím… hledali jsme ho! Ale pane… prostě…"

Severus zůstal stát jako přikovaný. Díval se na svou studentku. Nějak mu ta informace ne a ne vlézt do hlavy.

"Kde je?!" zavrčel. Chytil dívku za loket. Mírně s ní zatřásl.

"Já nevím, pane!" vzlykla.

Severus neváhal. V očích blesky, v duši neklid. Jestli se dítěti něco stane! Nikdy si to neodpustí.

Hermiona ho následovala. Běžela za svým profesorem a modlila se ke všem svatým. Jen aby ho našli! Jen aby byl v pořádku!

HPSS

Harry stál před bradavickou bránou. Jen vteřinu se díval na překrásný hrad. Jeho domov! Vstoupil. Brána ho pustila. Proč by taky neměla? Nepřišel sem nikomu ublížit. Jen zachránit své dítě. Hnala ho láska k tomu jedinému dobrému, co v životě dostal. Láska mocnější než nenávist k člověku, který malému ublížil. Láska, která hřála. Láska, která udávala rytmus jeho srdci.

Vydal se přes pozemky. Neviditelný plášť na sobě. Nechtěl, aby ho kdokoliv zahlédl. Když se přibližoval k Hagridově boudě zpozorněl. Studenti, dospělí… Severus! Albus… Byli tu snad všichni. Pobíhali. Hledali.

Ach Siriusi!

Pak uviděl Hermionu. Stála sama za stromem a dívala se do lesa. Jako by přemýšlela, jestli se tam jít podívat, nebo ne. Přikradl se za ní. Jedním prudkým pohybem ji chytil. Druhou ruku jí zacpal ústa.

"Co… pfff"

"Mio, tiše! To jsem já," zašeptal jí do ucha. Ale dívka se dál bránila.

Zatáhl ji hloub do lesa. Tak aby na ně nikdo neviděl. Sundal si plášť. Kamarádka chtěla začít křičet, ale hlas jí selhal.

"Ha… Harry?"

"Kde je?"

"Kdo kde je? Co tu děláš!"

"Kde je Sirius!"

"Kdo?"

Harry se prudce nadechl. Snažil se sám sebe uklidnit. Nádech. Výdech. Zoufale se na ni podíval.

"Můj syn… Kde je!"

"Oh, Harry! Já nevěděla… Při Merlinovi! Ty jsi… Bože! Harry! Je mi to tak líto! Měli jsme ho hlídat. Merline! Promiň… já nevěděla… Promiň!" začala vzlykat. Z oříškových očí se spustily slzy.

Opatrně ji chytil za ramena. Podíval se na ni. V očích starost. V duší bolest.

"Mio, prosím… uklidni se." Snažil se hlavně uklidnit sám sebe!

"Harry, já nevěděla, že je to tvůj syn… Snape… šli jsme s ním ven. Ale zmizel! Byl to okamžik. Nevím, kde je. Promiň!"

"Dobře… Dobře. Kdo je Moan Bonde?"

"Proč?"

"To on ho vzal a odnesl do lesa. Proč by to dělal?"

"Je to náš profesor obrany. Ale proč by…"

"To je teď jedno. Jdu do lesa… musím ho najít!"

"Půjdu s tebou…"

"Ne. Najdi Brumbála, řekni mu, co se stalo. Jak ho najdu pošlu Patrona… Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem tady… Hlavně ne Severus."

"Sirius… dává to smysl… Nevěděla jsem… To proto jsi odešel?" zeptala se smutně. Dívala se na něj. A chápala ho.

"Mio, vysvětlím ti to později. Ale prosím slib mi, že to nikomu neřekneš. Ne teď."

"Do-dobře." Snažila se na něj usmát. "Půjdu za ředitelem."

"Děkuji," řekl jen. Objal ji. Pak si přes sebe přehodil neviditelný plášť a vydal se do hlubin lesa. Za svým synem. Za tím, kdo mu ho sebral! A věděl, že jestli ho potká, tak to určitě nedopadne dobře!

HPSS

Prodíral se lesem. Hůlku nataženou před sebe. Šel za svým srdcem. Věděl, že tu někde musí být! Cítil, jak se mu do srdce nenápadně vkrádá zoufalství. Jak moc se o ten malý život bál! Miloval Siriuse. Znamenal pro něj svět, a jestli o něj přijde… Jestli se mu něco stalo!

V lese bylo ticho. Slyšel jen zběsilý tlukot svého srdce. Najednou ho zastavil podivný zvuk. Přikrčil se. Schoval se za strom. Hůlku pevně v rukou. Podíval se na malou mýtinku. Mezi stromy na ni dopadalo mdlé světlo.

Kentauři. Ale bylo mezi nimi něco zvláštní. Stáli v hloučku. O něčem mluvili. Sem tam viděl, jak se podívali vzhůru.

Začínal mít strach. Nevěděl, jak moc bude nebezpečné se k nim přiblížit. Ale jestli někdo něco ví, tak to budou oni.

Vystoupil zpoza stromů. Sundal neviditelný plášť. Okamžitě se na něj otočili.

"Harry Potter." Dívali se na něj. Pořád v hloučku. "Věděli jsme, že se tu ukážeš."

"Jestli víte, proč tu jsem… Prosím! Potřebuji vaši pomoc. Můj syn…"

"Ano. Dítě, které změní svět. Dítě vyvoleného."

"Prosím… Pomůžete mi ho najít?" Zoufalý! Něco drželo jeho duši v pevném sevření. Drásalo. Ničilo. Stačí chvíle v tomhle lese a může se stát cokoliv! A co pak malé dítě, které se nemůže bránit?

"Tenhle les je nebezpečný…"

"Já vím!" Já to zatraceně moc dobře vím! "Já vím…" šeptl zoufale. Padl na kolena. Vysílený. Do očí se mu nahrnuly slzy. "Znamená pro mě všechno."

"Harry Potter je mocný kouzelník. Moc dobrý člověk. Miluje svého syna. To dítě má čistou duši. Neposkvrněnou. Znáš jeho osud, Harry Pottere?"

Harry vzhlédl. V očích prohru. Tak moc se bál! Zavrtěl hlavou. Chtěl jen jedno. Aby byl jeho syn v bezpečí. Aby ho mohl obejmout. Držet a už nikdy nepustit.

"To dítě… To dítě, které se nemělo narodit. Jeho osud je ve hvězdách. V dalekém vesmíru. To on zastaví temnotu. To on nás zbaví zloby. To on změní svět!"

"Můj syn?" v hlase zazněl strach. "Jak?"

"To až se měsíc projeví… Pak nastane dlouhá noc. A světlo skrz lásku vyhraje…"

Harry zabořil prsty do vlhké hlíny. Najednou ucítil závan naděje. Jeho syn! Při Merlinovi!

"Prosím… kde je?"

Skupina kentaurů se rozestoupila. Harry se díval na toho posledního. V rukou držel malé tělíčko.

"Siriusi!" Okamžitě se k němu vydal. Vzal ho do náruče. Odhrnul jeho vlásky z obličeje. Siriusi! Při Merlinovi!

Držel ho! Držel ho pevně. Kolena vypověděla službu. Znovu klesl. Držel tělíčko svého syna. Pevně. Jako by to mělo být naposledy. Vzhlédl.

"Děkuji." Do očí se mu nahrnuly slzy. Je v pořádku! Žije! Znovu ho objal. Tak moc tě nechci pustit. Tak moc chci být s tebou!

Ale nejde to. Znovu a znovu ho objímal. Můj. Jsi můj!

HPSS

Hermiona stála vedle ředitele. Ten se na ni díval. Zvláštně. Jako by chvíli nechtěl věřit tomu, co se tu vlastně děje. Mají mezi sebou zrádce? Nebo je to vše jen činem naštvaného muže?

Chtěl jí něco říct. Nějak zareagovat. Ale z lesa se přihnal Patron. Velký bílý pes. Všichni se na něj dívali. Patron se zastavil kousek od Severuse.

"Pojď!"

Nikdo neváhal. Ředitel. Severus. Pár dětí. Všichni se hnali za psem. Prodírali se houštím. Některé děti škobrtly. Spadly na zem. Severus toho nedbal. Běžel. Hůlku před sebou. Zoufale spěchal na místo, kde je on. Tak moc toužil po pravdě!

Pes se zastavil. Brumbál Severuse dohnal. Na mýtince v modré dece leželo dítě. Ale Severus se na něj nedíval. Pozoroval Patrona. Jak se mihl mezi stromy. Chtěl tím směrem vykročit. Ale zastavila ho ruka na rameni.

"Nech ho jít, Severusi…"

"Ale…" Pak se podíval na ležící dítě. Vydal se k němu. Vzal ho do náručí. Namířil na něj hůlkou. Zrušil jeho tichý spánek. Velké černé oči se na něj podívaly.

"Táta!" řekl unaveně malý. Přivinul se do náruče. Nechal se konejšit. Severus dál sledoval postavu, která stála nedaleko něj. Stačilo by tak málo! Natáhl volnou ruku, jako by se chtěl dotknout. Pak ji nechal klesnout. Přivinul dítě víc k sobě.

"Jsem tu!"

Albus se na něj díval. Na to jak drží svého syna. A jak moc touží po pravdě, která stojí mezi stromy. Možná taky trochu doufal, že se Harry objeví. Ale chápal jeho důvody. Ještě není čas na pravdu. Ta přijde, až na to budou oba připraveni. Až se zacelí rány, které přinesla válka. Až se nenávist přelije do lásky. Až láska vyhraje?

Brumbál v to chtěl věřit. Tak moc mu na všech záleželo. Ale válka toho hodně bere. Možná i tu lásku, která tu je, a přesto není.

Znovu položil dlaň na rameno svého přítele. "Měli bychom jít. Tohle se musí vyřešit! A to hned!"

Severus odvrátil zrak. Zadíval se do pomněnkových očí Albuse Brumbála. "Vy víte, kdo to byl, že ano?"

"Jistě," řekl smutně ředitel.

"Kdo?!"

"Nech to na správnou dobu. Jen víme, že existuje osoba, která se nebojí ničeho. Kdo by chtěl ublížit malému dítěti jek kvůli pocitu ublíženosti?"

"Moan!" Severusem projel vztek.

"Severusi, slib mi, že neuděláš žádnou hloupost!"

"Já? Já nebyl ten, kdo odvedl malé dítě do lesa, kde mohlo umřít!!!"

"Severusi…" Ruka z ramene klesla. Možná by se neměl stavět mezi otce a lásku k synovi. Možná by to měl nechat tak, jak to je. A nezastavit Severuse? To je jen jedna z možností. Ale věděl jedno. Už ani v Bradavicích není tak bezpečno…

HPSS

Jeden ze smrtijedů popadl muže pod krkem. Hodil ho k nohoum Pána zla.

"Ale copak tu máme?" zasmála se Temnota.

"Přišel jsem dobrovolně. Mám informace!"

"Myslíš si, že nám záleží na informacích od takové lůzy, jako jsi ty?"

"Snape! Je to zrádce! Jeho syn! Narodil se dvěma kouzelníkům. Nikdo neví, kdo je ten druhý, ale Snape změknul! Donáší informace od vás přímo řediteli.“

Voldemort se na něj podíval. V červených očích zajiskřilo. "Pokud mluvíš pravdu, nezůstaneš bez odměny. Ale pokud je v tvých slovech jen kapka lži. Zabiju tě. Osobně!"

"Mluvím pravdu!"

"Tak dobře…" Otočil se na smrtijeda po své levici. Ten automaticky nastavil levou paži. Temný pán se jí dotknul. Tak pojď Severusi. Temnota čeká!

Diskusní téma: Cullet of beauty 16. kapitola

hishito | 20.05.2017

opravdu úžasná povídka, doufám, že se v ní bude pokračovat, byla by to obrovská škoda, kdyby ne

snad bude brzo spravedlnost

Pelupe | 26.03.2017

Jak já to ho Moana nesnáším. Doufám,že mu Hary i Severus dají co proto. Snad Severus brzy prozře a Hary se už nebude tolik trápit. Jinak skvělá povídka a kapitola jedna lepší než druhá. Ať ti vydrží inspirace.

:)

market | 19.01.2017

Nádherná povídka, moc se těším na pokračování.

hp

sam | 21.10.2016

Ty jo... jen doufám, že další kapitolka bude brzy :) Už jsem ani nedoufala, že se vrátíš ke psaní HP. Moc ti za to děkuji.

...

ElizabethSwan | 16.10.2016

Napínavý příběh, jsem ráda, že se to odlišuje od zápletek ostatních Snarry příběhů a je to něco trošku jiného. :)
Mimochodem doufám, že ten hajzlík Moan skončí v pekle! :D
Těším se na další kapitolu.

====

weras | 29.09.2016

Zjišťuji,že v této povídce jde jeden kotrmelec za druhým. Sotva zachrání Siriho,už je ve velkém nebezpečí Severus. Jak já toho Moana nesnáším. Za to co udělal,doufám,že si na něm Voldemort pěkně smlsne.Budu doufat,že se podaří Harrymu Severuse zachránit. Už by se mohli pomalu domluvit. Taky si myslím,že kdyby Severus trochu zapřemýšlel,mohlo by mu dojít,kdo je druhý otec. Jinak velký dík za kapitolu a za to,že přidáváš tak rychle.

Re: ====

Salazaret | 29.09.2016

Severus to v jádru vlastně ví, ale... Kdyby si tuhl pravdu k sobě pustil... znamenalo by to přijmout Pottera... takového jaký je. A to Severus moc nechce...
Jsem ráda že se povídka líbí! Zrovna pracuji na 17cté kapitole... a musím říct... tahle bude hodně zlomová co se týče vztahu Harry/Severus :-)
Děkuji za krásný komentář a za to že se povídka tak líbí.
S láskou Sal.

...

Profesor | 28.09.2016

A jejé, Moan je tedy krysa. Au.
Kapitola je moc pěkná.

Re: ...

Salazaret | 29.09.2016

Moan je krysa nejhoršího ražení. Jelikož něco chtěl. To nedostal a chová se jak ublížená patnáctka! A přitom vůbec netuší, co tím vším způsobí.
Děkuji za komentík. Tvá Sal.

....

Abequa | 28.09.2016

No ty kráso, tak to bylo něco... nejdřív Harry zjistí co je se synem a najde si ho a pak pošle pro Severuse patrona... líbil si mi ten moment, kdy Severus chce hrozně vědět kdo je ten s kým zplodil dítě, chvíli jsem si říkala, jestli vážně půjde mezi stromy... docela mě překvapuje, že si to doteď s jeho chytrou hlavičkou nedal dohromady... A potom ten konec no tos tomu dala... Moana nesnáším od prvníhio zjevení a evidentně vím proč... jsem moc zvědavá jak tohle dopadne, bo Voldemort mu nic nedá zdarma a kdo Severuse od něj zachrání? že by Harry?

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek