In nomine Amoris Epilog

01.07.2013 18:56

Je to strašně dlouho, co jsem tuhle povídku psala... a vím, že už tu moc čtenářů není. Ale konečně jsem dopsala Epilog. Tak snad to dopadlo tak jak jste očekávali. Konečně další dokončená povídka. A snad brzy dokončím i ty další. Snažím se a to hlavně díky Vám, čtenářům. 

Děkuji, že tu stále jste! 

S láskou Salazaret

 

 

Epilog

 

 

 

 

So today I'm free 
Feeling fine all the time 
Don't have to wait and see 
We're on a one way dream

 

Běžel jsem, co mi síly stačily. Špatně se mi dýchalo, ale přesto jsem pokračoval dál. Cítil jsem každý sval v mém zničeném těle. Ale cíl mé cesty už byl na dosah.

„Ještě kousek…“ zachraptěl jsem a sáhl po klice. Prudce jsem vrazil do místnosti. Těžce jsem oddechoval. A pak jsem ho uviděl. Stál tam s hůlkou u boku. Jeho stříbrné oči se na mě podívaly. A já se po dlouhé době cítil… šťastný. Přes všechnu tu krutost posledních dní. Přes druhou válku, kterou jsme vyhráli. Teď a tady.

Nedíval jsem se na muže, který zřejmě ležel mrtvý. Draco. Můj kvítek. Má láska. Stál tam tak sám. Ale přesto hrdě. Zabil vlastního otce. Přes všechno, co se tu odehrálo. Stál tam tak bezradně. Jako poupátko jedné růže.

Přešel jsem k němu. Vzal jeho tvář do dlaní. Jeho oči okamžitě vyhledaly ty mé. Usmály se i přes to, co se tu teď stalo.

„Draco…“ zašeptal jsem jemně. „Vím, že je to těžké… ale poslouchej mě. Tohle už nebyl tvůj otec. Byl to jen zvrácený muž, který toužil jen po pomstě. Udělal jsi správnou věc.“

„Vždyť já to vím, Harry…“ šeptl. Tiše tichounce. Odvrátil jsem jeho tvář. Aby se nedíval na muže na zemi. Vzal jsem ho za ruku. Pryč! Hlavně co nejdál. Tyhle válečné střepiny vždy bolí.

Zavřel jsem za námi dveře. A vím, že se už nikdy neotevřou. Budou navždy zavřené a zapečetěné v naších duších.

Vydali jsme se do dálek naši společné budoucnosti. Tam kde nejsou žádní smrtijedi. Žádná válka. Poprvé za posledních několik let jsme cítili závan svobody. Už žádné prohrané bitvy. Už žádné pronásledování. Tohle byl poslední strážce temnoty.

V rukou jsem držel svou budoucnost. Já a on. On a já! Navždy…

 

And now I’m flying high above the sky 
And it’s all because of you 
I got a feeling in my heart 
My life can really start 
And it’s all because of you*

 

*Sunrise Avenue, All Because Of You

 

Diskusní téma: In nomine Amoris Epilog

časoprudič

sisi | 19.02.2020

Já vím, že cestování časem není zrovna bezpečná jízda, ale jak to teda bylo?
Harry č. 1 v jistém okamžiku zmizel z reality č. 2 a Harry č. 3 zůstal aby dožil své dny se svým partnerem, jenže realita č. 1 je nikdy nedožene?

paráda

Karin | 22.03.2018

Pěkný konec.

:)

..... | 15.10.2016

Moc krasna a povedena povidka, byla jsem napnuta az do konce jak to dopadne:)

-

Derin | 02.07.2013

Tak nakonec se Harry dočkal. Jsem ráda, že to takhle skončilo. Není nad happyendy :) Krásná povídka.

Přidat nový příspěvek