My Dreams 1

Omlouvám se a děkuji. Asi máš pravdu.

Máš mé velké uznání, že ses sem vrátil a odpověděl - to chtělo hodně odvahy. Máš také mé poděkování, že jsi mi naslouchal a přemýšlel nad tím. To je známka tvé zralosti a vyspělosti.
Bolest je hrozná a skoro vždycky přichází nespravedlivě k těm, kdo si ji vůbec nezaslouží. Tím myslím i tebe, samozřejmě, nejen Sal. I ty, stejně jako ona, si zasloužíš úctu a pomoc, protože se s tím rveš a děláš, co můžeš. Moc ti přeju, Fane, abys našel cestu ven z toho prokletého bludiště, abys i ty, jako Sal, našel a měl při sobě lidi, kteří tě pochopí, podrží a třeba budou plakat za tebe, když ty nemůžeš. Řeknu ti totéž co Sal - You are not alone.
Drž se. Přeju hodně síly a šťěstí.

Když si tak promítám své vlastní sny, říkám si, že bych se jejich výkladu asi sama divila. A nebo možná ne. :-) Jen se to bojím vyslovit nahlas. :-D
Přála bych ti, aby ve tvých snech ubylo těch děsivých kousků a zůstaly jen ty krásné. Víš, že mně se některé z těch hezkých opravdu splnily? :-)

Ještě jsem se chtěl zeptat... ty jsi lesbička? :)

Ten první mi přišel trochu LSD, LSD....
No a ty další... co na to říct. Víš, uvědom si, že nejsi jediná, kdo v životě zažil bolest. Já napříkald jsem jí vytrpěl dost a dost. Ale NIKDY jsem jí někomu nevnucoval. Teď asi říkáš něco ve smyslu "Tak to nečti blbečku, když se ti to nelíbí..." Já říkám, že tvé povídky zbožňuji, ale tímhle jsi mě vysloveně sklamala. Nečekal jsem, že se z tebe stane taková vtěrka a rádoby "chudinka", která každému na potkání ukazuje, jakou hroznou bolest zažívá. Nikdy! Jsem nikomu neukázal svoje jizvy. Nepřežil bych to ponížení kdyby o tom někdo věděl. A ty je tu (v Sorry) vystavuješ???! Nestydíš se za sebe? (tohle nemyslim zle, jen se divim, protože já se nenáviděl (a nenávidím) za to co jsem nělal. styděl jsem se za svou slabost a ty...)
To, že ti tohle psycholožka řekla je dobře, já to taky dělal. Bylo pak celkem zajímavé s ní rozebírat význam těch snů a pomohlo to, už jsem se jich tolik nebál, ale promiň mi... Dávat to na blog??? A ještě slash blog? NC...

intenzivně přemýšlím, čeho jsi svými slovy chtěl docílit, jaký byl důvod je napsat a proč.
Píšeš, že jsi ze Sal zklamaný. Proč? Protože Sal necítí bolest stejným způsobem jako ty? Protože Sal neřeší těžkou situaci stejně jako ty? Protože se Sal nechová jako ty? Víš, Fane, mám pro tebe zřejmě šokující informaci - Sal NENÍ ty. Sice drobně žasnu nad tvou domněnkou, že je Sal tebou, ale to nechme být.
Dumám, zda jsi chtěl být upřímný nebo jen krutý. Ano, léčba "ledovou sprchou" má své opodstatnění a občas se užívá, ovšem jen ma základě prvního principu psychologické terapie - a totiž podat "pacientovi" jen tolik informací, kolik je schopen přijmout. V opačném případě totiž místo pomoci nabízíš pouze fatální destrukci. Možná by bylo na místě popřemýšlet, zda bys neměl užívat psychologii pouze v sebeobraně. Což je ode mně taky kruté, vůči tobě, a mě mrzí, že ti to říkám. Ale ublížil jsi někomu, na kom mi záleží a já se na tebe trochu hněvám.
Přemýšlej se mnou, Fane, probereme to trochu hlouběji. Z jakého důvodu jsi měl neodolatelnou potřebu tohle sdělit? Nenapadá tě, že tvůj silně emocionální projev a pohrdání k Sal, se Sal vlastně vůbec netýká? Že tady (stejně jako ona) pouze nahlas řešíš svou vlastní bolest? Že možná tvá bolest, kterou jsi nikdy nedal najevo, tě přerostla a změnila se logicky v hněv?
Když budeš mít před sebou úkol, který bude nad tvé síly, budeš se znovu a znovu marně pokoušet ho splnit, dokud nepadneš vyčerpáním, aniž bys čehokoliv dosáhl - nebo požádáš o pomoc? Stačí jen malinko změnit úhel pohledu - a hle, přiznat, že potřebuji pomoc, vyslovit to nahlas a požádat o ni... To chce ale zatraceně hodně odvahy, co říkáš?
Nepohrdej Sal proto, že není tebou, to není fér. Nehledě na to, že bolest dvou lidí nikdy nelze srovnávat, každý máme svůj vlastní způsob, jak s ní bojovat. Ty máš svůj, Sal má svůj; možná ani jeden není ideální, ale v dané chvíli je to způsob, jakým se propracovat dál a najít další cestu, jinou a třeba lepší. Co já vím? Každý dělá, co dokáže, a to je taky vše, co od kohokoliv můžeš žádat. Je mi líto, Fane, že ti kdosi, cosi, vnutilo pocit, že cítit bolest a dát to najevo je hanba. Protože není. Není hanba být poražen silnějším protivníkem. Není hanba plakat; ačkoliv ti to zřejmě jako muži / mladíkovi /chlapci stále vtloukali do hlavy.
Víš toho o Sal příliš málo. Ona bojuje a velmi tvrdě. Jenom zrovna o tom tu konkrétně nepíše; co všechno v uplynulých měsících podstoupila, s čím se porvala, nad čím zvítězila. A že si občas na svém vlastním blogu, ve svém vlastním virtuálním deníku, občas uleví a "vypláče", upustí trochu té bolesti, aby ji nepozřela, je moudré. Přeji ti, Fane, abys i ty nad svou bolestí zvítězil a nemusel dál nést to hrozné břímě zakázaného pláče.
A ty, má drahá Sal, hlavu vzhůru, bradu vystrčit a znovu do boje, šup :) Ačkoliv to tak nevypadá, Fan se nevyjadřoval k tobě, ve skutečnosti mluvil o své vlastní bolesti, svých potížích a svém hněvu. I tohle je, ač poměrně nešťastné, volání o pomoc. S tebou to nemělo nic společného; mluvil o sobě, ne o tobě. Přijmi to a nech to být :)
Mám tě ráda. Nezapomeň na modrou.

Omlouvám se a děkuji, asi máš pravdu.

normalne jsem u tve obhajoby Sal zatlacil slzu...nevim, jestli si to prectes, tak ti to poslu i na e-mail...moc dobre vim, cim si Sal prochazela a vlastne jeste prochazi, se mnou se neco podobneho tahne uz 10 let a uz nekolikrat jsem se podival smrti do oci...vim, ze jsem slaboch to takhle resit, ale v te chvili jsem si byl jisty, ze je to jedine mozne vychodisko ze zacarovaneho kruhu... a Sal preji hodne stesti v tomhle nekonecnem boji