Zlom mě

19.05.2016 16:44

Takje to konečně tady! Předem upozorňuji, že je to má první povídka na tenhle pár. Tak trochu schovívavosti :)

Snad se tu brzy objeví další příběh.

Děkuji moc za každý komentík.

Strašně moc děkuji Mia mam za betu!

Vaše Sal.

 

Zlom mě

 

Thor stál ve svém pokoji a díval se na město. Přemýšlel o tom, co se v posledních týdnech stalo. Přemýšlel, kde se stala chyba. Loki byl pořád jeho bratr a přesto jím nikdy nebyl. Bůh chaosu. To na něj přesně sedí.

Vítr si pohrával s jeho vlasy. Dnes byl opravdu krásný den, ale v jeho srdci byl led. Tak studený jako Loki sám.

Kdysi svého bratra miloval, ale teď jeho city ochladly. Neví, co k němu přesně cítí. Nenávist? Vztek? Ten všudypřítomný. Ten zlověstný vztek, který zničil všechny vřelé city.

Nad jeho hlavou se zabouřilo. Mraky se přehnaly přes obzor. Bůh hromu zuřil. Byl pln nelásky k tomu stvoření tam dole. Sedí si tam pěně v klidu. Má vše, na co si vzpomene. Tohle není to, co po něm mají všichni chtít! Má pykat za své činy! Za ty zmařené životy! A nebylo jich málo. Kdo ponese zodpovědnost za děti, které už neuvidí své rodiče? Loki. Jen a pouze on!

Donutí ho litovat! Donutí ho prosit!

Přivolal si mjölnir. Pevně ho chytil do své ruky. Zahnal přicházející bouřku a nechal ji v klidu znít ve svém srdci.

Už nikdy víc, bratře! Nikdy nikomu neublížíš!

lll

Loki ležel na posteli. Užíral se nudou. Jen tak se díval do stropu a přemýšlel o minulosti. Stačilo tak málo a mohl mít vše. Mohl by se stát králem bezejmenných. Podrobit si zemi. Všude jen chaos a zmatek! Byl to jen pouhý stín minulosti. Pouhé nic, když je zavřený tady. Na Asgardu v nejhlubších kobkách vězení.

"Stojíš tam dlouho, bratře?" řekne jakoby nic. Dál jen leží a dívá se do stropu. "Čím jsem si tvou návštěvu zasloužil? Je to snad odměna?" zašeptá. Mírně pootočí hlavu. Thor stojí venku a dívá se na něj. Vztek a nenávist v jeho modrých očích.

"Oh... copak? Špatně ses vyspal?" zasměje se. Pomalu vstane a dívá se na svého bratra. Ušklíbne se a znovu zasměje. "Jsi tak nudný, bratříčku…"

Thor tam dál stojí. Ale jen malý okamžik. Otevře průchod do vězení. Projde jím a znovu zavře.

"Loki…," řekl jen. Díval se na něj s napětím. Prsty drtil rukojeť mjölniru. "Pořád se chováš jako ten největší hajzl! Ale já tě donutím litovat tvých činů!"

"Oh, bratříčku, jsem zvědavý, jak toho chceš dosáhnout! Nelituji ničeho! Možná jen toho, že jsem to nedotáhl do konce. Že jsem nezničil tvou milovanou Zemi!"

Thor se pohnul. Chytil Lokiho pod krkem a přirazil ho ke zdi. "Ty jeden zmetku!" zavrčel mu do tváře. Drtil jeho krk v pevném sevření.

"Ale... copak... Chceš mě zabít?" řekl ztěžka Loki. Usmíval se! To Thora ještě víc roznítilo. Chytil ho za vlasy a škubnul. Zvrátil jeho hlavu tak, aby se mu díval do očí.

"Zničím tě!" zahřměl. Mjölnir dopadl na zem s burácením blesků. Thor držel Lokiho v pevném sevření. Zuřil! A byl ochotný udělat cokoliv, jen aby Loki prosil o slitování!

Chvíli jen tak stáli. Ustrnulí v okamžiku zničení. Thor se mu díval do očí. A on se mu pohledem vysmíval. Stisk povolil.

"Jsi tak slabý, Thore! Nikdy nic nedotáhneš do konce!" zasmál se Loki.

Blonďák se ohnal rukou a jednu mu vrazil. Až hlavou narazil do bílé zdi. "To je všechno, co umíš?" Loki si otřel nos. Začala mu z něj téct krev. "Jsi tak ubohý!"

Thor ho znovu přišpendlil ke zdi. V očích blesky!

Políbil ho. Drsně a bez vášně. Hnán zuřivostí. Bral si jeho ústa. Po chvíli ucítil známou chuť rzi. Jak mu prokousl ret. Lačnil po něm. Jako tygr vypuštěný z klece.

Na chvíli se oddálil. Znovu se podíval do bratrových očí. Bratr? Už dávno ne!

Chytil ho za vlasy a mrštil jím o stěnu. "Víš, co všechno jsi způsobil, Loki?" Znovu ho popadl. Zatřásl jím. "Víš, kolik životů jsi vzal? Jen kvůli své touze vládnout?!"

Loki těžce vydechl. "Nemusíš mi to pořád připomínat! Nelituji ani..." Znovu byl přišpendlený ke zdi. Znovu lapený v polibku. Drsném a chladném. Jako přicházející zima. Jako chlad oceánů, po kterých se plaví poslední lodě.

Loki se zazmítal. Odstrčil Thora. Díval se na něj se směsí odporu a nejistoty. "Nevíš, co děláš! Ale nikdy mě nedonutíš prosit!" vyplivl Loki. V zelených očích bouře emocí.

Thor stál chvíli klidně. Klidný jako moře před bouří, která přicházela. Vlny, které zničí vše dobré. Vše krásné. Tady není prostor pro servítky. Blonďák se pohnul. Chytil Lokiho pod krkem a vší silou ho hodil na postel.

Během okamžiku byl u něj. Mjölnir v ruce. Pevný. Silný. Odhodlaný.

Zbavím tě okovů. Ukážu ti, co je to bolest. Jsem tu, abych bojoval za padlé. Jsem tu, abych pomstil!

Položil nástroj blesků na jeho hruď. Pohřbil ho pod tíhou světa.

Pomalu se zvedl. A díval se na něj. Jak se svíjí pod tíhou kladiva. Jak se snaží dostat co nejdál od jeho moci. Mohl by ho tak nechat... celé dny! Týdny... než by prosil o kapku vody! Než by si uvědomil, že tohle je ten pravý trest. Ale... mohl by ho donutit jinak. Jednou provždy vše skončit.

Přiblížil se k němu. Chytil ho za bradu a donutil ho podívat se na sebe. Oči barvy jara. A přesto tak chladné.

"Až s tebou skončím. Budeš prosit!"

"Moc si věříš, bratříčku! Myslíš, že mě tohle zastraší?" zasmál se Loki.

Thor z něj sundal mjölnir a lehce ho položil na zem. Ještě chvíli držel jeho rukojeť. Ruce pevné a silné. Odhodlaný bojovat. Ať už to bylo za cokoliv...

Obmotal prsty okolo úzkého krku svého bratra. Pomalu ho dusil. Loki se na něj díval. V očích pořád stejný chlad. Kus ledovce, který brázdí oceán.

"Sla… bý… Tak moc…" zaskřehotal. Pořád se díval Thorovi do očí. A zuřilo v něm tornádo. Znechucení. Nenávist!

"Mohl bych tě zabít. A nikdo by si toho nevšiml..." usmál se Thor.

"Jen... to zkus!"

Stisk povolil. "Ale myslím, že je tu jiný způsob, jak tě donutit trpět," znovu se usmál. Jedním pohybem sundal vrchní část brnění. Spadla na zem. Thor toho nedbal. Popadl Lokiho košili a jedním prudkým pohybem ji roztrhl. Bůh chaosu to tiše sledoval. Odehrávalo se v něm něco zvláštního. Nepopsatelného. Pocítil mírný strach. Opravdu Thor zajde tak daleko?

Thor se nad něj naklonil. Znovu ho políbil. Drtil jeho ústa. Dožadoval se vstupu do Lokiho úst. Ale ten zůstal strnulý v okamžiku zničení.

Thor přestal. Podíval se svému bratru do očí. "Pokud to nechceš takhle..." Nechal větu znít do ztracena. Popadl ho za dlouhé vlasy. Možná jich pár vytrhl. Druhou rukou ho otočil na břicho. Strhl mu kalhoty. "Nezasloužíš si žádný soucit. "

Loki sebou zazmítal. Snažil se dostat co nejdál od svého bratra. Ale ten ho držel pevně. Thor mu znovu zajel do vlasů. Otočil mu hlavou, aby viděl ven.

"Dívej se... Vidíš ostatní vězně? Jak se na tebe dívají! Jako na chladnou zrůdu. Chci, aby sis uvědomil, kde je tvé místo!"

Chytil ho za boky a mírně nadzvedl. Loki slyšel, jak si jeho bratr rozepnul poklopec. Mírně se zatřásl. Ale nepromluvil ani slovo. Už se nebránil. Jen čekal. Tělo se mu chvělo. V hlavě zmatek. Znechucení. Ale on nikdy prosit nebude! Ať už se stane cokoliv.

Thor zaryl prsty do jeho boků. Jedním pohybem do něj vnikl. Loki jen tiše zasyčel. Nebránil se. Věděl, že by to pak bylo ještě horší.

 Bůh hromu byl nelítostný. Bral si jeho tělo. Ničil jeho duši, a přesto Loki mlčel. Jen se díval vpřed a nechával svého bratra ničit jeho tělo. Díval se do protější věznice. Jak se na něj dívají. Jak se mu smějí - a on s tím nemůže nic dělat. Bolelo to. A nevěděl, co víc. Jestli to, co Thor udělal jeho tělu. Nebo to, co to způsobilo jeho duši.

Nenápadná slza opustila své místo. Jediná a osamocená. Krutost tohoto okamžiku v jedné kapce. Ale víc nedovolil. Nebude prosit! Nikdy!

Thor pohyby zrychlil. Jeho penis klouzal dovnitř a ven. Prsty drtil Lokiho jemnou kůži na bocích. Určitě zanechá modřiny, ale na to Thor nedbal. Malý potůček krve stékal Lokimu po nohou. Na bílém prostěradle zanechával stopy.

Loki se mírně posunul dopředu. Automaticky se snažil dostat co nejdál. Už to trvalo moc dlouho. Snažil se vzepřít na rukou, ale Thor mu to nedovolil. Jednou rukou zatlačil na bratrova záda. Nechal ji tam. Nehty zaryl do jeho kůže. Zanechal stopy. Označil si ho.

Najednou vše ustalo. Thor byl na malý okamžik úplně v klidu. Orgasmus přišel nečekaně. Loki se chvěl po celém těle. Všechno ho bolelo... Cítil se špinavý. Rozlámaný na milion kousíčků, a už není nikdo, kdo by ho slepil zpět. Jeho tělo dopadlo do bílých lůžkovin. Nepromluvil. Možná neměl co říct. Možná nechtěl dát Thorovi příležitost začít vše nanovo.

Thor se pomalu oblékl. Na svého bratra se ani nepodíval. A on na něj také ne.

Opustil vězení a zanechal za sebou jen spoušť.

Loki se nadzvedl. Pomalu se otočil a vstal. Zamotal se do špinavého prostěradla. Na chvíli schovaný před pocitem hanby. Přešel do rohu místnosti. Opřel se o zeď. Chvíli tam jen tak stál. Díval se vpřed. Než mu nohy vypověděly službu a on se sesunul na zem. Zlomený…

lll

Ale tímhle vším nic neskončilo. Právě naopak. Thor přicházel pravidelně. Ničil jeho duši. Lámal ji na kousíčky a pohazoval ji po bílé podlaze. A Loki nikdy nenašel sílu mu vzdorovat. Jen to tiše přetrpěl a pak hodiny proseděl v rohu místnosti.

Trvalo to dny? Týdny? Nebo měsíce? To Loki nevěděl. Ale u jednoho si byl jistý. Pokud přijde ještě jednou… jeho křehká duše se rozletí do všech koutů světa. A už se nikdy nenajde nikdo, kdo by ji slepil zpět.

Byl večer. Věděl to. Jako by temnota obalila jeho duši. Seděl v rohu místnosti. Možná už několik dní. Zabalený do prostěradla.

Dveře vězení se otevřely. Stál tam. Ve svém lesklém brnění. V očích něco nepopsatelného. Loki se na něj podíval. Zachvěl se. Věděl, že je konec. Že Thor vyhrál.

Thor udělal krok ke svému bratru. Ten, kdyby mohl, prosákl by zdí. "Thore…," šeptl tiše. Uhnul pohledem. Pak se na něj znovu podíval. Šílený.

"Prosím..." Zvedl se a po kolenou k němu pomalu došel. Chytil ho za ruku. "Prosím..." Slova ze zadrhávala. Přivinul se k jeho ruce. "Už ne... prosím... znovu už ne!"

Thor tam jen stál. Díval se dolů na svého bratra. Vyškubl svou ruku z jeho sevření. Otočil se a odcházel. A už se nikdy nevrátil. Do doby, než Loki po pár měsících uprchl. A nebyla možnost, jak se dozvědět, kde je.

Thor stál ve vězení. Díval se na prázdné zdi. Na rozházenou postel. Na zakrvácené prostěradlo. Možná toho litoval. Možná ne. Věděl jen jedno. Udělá cokoliv, aby Lokiho našel. I kdyby musel prohledat všech devět světů!