Human

07.10.2014 19:34

Mí věrní...

Vím, že se tu už hodně dlouho nic neobjevilo. Velmi se za to omlouvám... ale moje múza si vzala nejspíš dlouhodobou nemocenskou a nebo odplachtila někde na Mars. 

Ale dnes... při sledování jistého videa mě prostě napadlo tohle. Nečekejte něco Velkého nebo tak... je to jen... taková malá jednorázovka. Posuďte sami. 

Za každý komentík budu neskonale vděčná.

Beta - Zatím žádná

Děkuji za to, že jste. Vaše Sal.

 

Human

 

I can hold my breath
I can bite my tongue
I can stay awake for days
If that’s what you want
Be your number one
I can fake a smile
I can force a laugh
I can dance and play the part
If that’s what you ask
Give you all I am

 

Když jsem poprvé uviděl Sherlocka Holmese. Na tu chvíli jako by se svět zastavil. A já dokázal vnímat jen jeho výjimečnost. Byl pro mě jako nadpřirozená bytost, která do mého života mohla vnést trochu tajemna. Poznání.

 

Já pro něj zabil člověka. V době kdy jsem ještě nevěděl kým doopravdy je. Někdy mě to děsilo. Ale vzhlížel jsem k němu.

 

Byl mou múzou. Byl mým andělem. Vzkřísil mě ze země mrtvých a odhozených. Dodal mému životu smysl. Směr.

 

Stál jsem po jeho boku. V jakékoliv situaci jsem to byl já;  John Hamish Watson koho si vybral na cestu za spravedlností.

 

Možná mě urážel, dobíral si mě, ale nikdy v tom nebylo nic zlého. Svým způsobem mě miloval. Tak jak já jeho.

 

Byl padlým andělem, kterému zapomněli říct, že nebe si musí vydobýt. Vykoupit svou vlastní duší. Ale… on nikdy tam nahoru nesměřoval. Řídil se vlastními pravidly. Častokrát jsem ho upozorňoval, ať na sebe dává pozor. Ale vždy jsem věřil, že všechno zvládne. Protože to byl Sherlock Holmes.

 

Nebyl to jen génius. Byl něčím mnohem víc. Aspoň v mých očích. Proboha já k němu vzhlížel z prachu obyčejných lidí. Byl pro mě vším. Změnil mě a můj pohled na svět.

 

Londýn byl najednou pro mě bojiště. To, co mi tak chybělo z války… kde jsem byl voják… doktor. Kde jsem byl někdo. A přesně to ze mě znovu Sherlock udělal. Já možná těžil z jeho úžasnosti. Ale byl jsem šťastný! Konečně po dlouhých měsících, kdy jsem si myslel, že můj život skončil.

 

Vrátil mi důvod, kvůli kterému žít.

 

Objevil se on. Nedokázal jsem na něm vidět nic špatného. Prostě nedokázal… a teď toho lituji.

 

Byli chvíle, kdy jsem ho nesnášel. Nebo se o to aspoň pokoušel. Jako když nechal tu hlavu v ledničce. Nebo lidské oči v mikrovlnce… Mohl mě tímhle vytáčet do nekonečnosti… ale vždy jsem mu odpustil. Nebo to jen přešel. Protože to byl Sherlock. Protože jsem ho miloval.

 

Možná bych mu odpustil i vraždu. I tu mou… kdybych mu jako blogger a nebo spolubydlící začal vadit. Já bych mu odpustil i rozpoutání třetí světové… Protože to byl on. Sherlock.

 

Kolik chyb v úsudku může člověk udělat? Jak moc může věřit ve výjimečnost a úžasnost někoho jiného a nespálit se?

 

Kolikrát mu drželi zbraň u hlavy? A chyběl kousek, aby ho zabili?

 

Kolikrát jsem ho držel nad propastí a chyběl malý kousíček, aby spadl… dolů. Do nekonečnosti. Do temnoty. Daleko ode mě. Na místo, kde bych za ním nemohl.

 

Kolikrát jsem riskoval svůj život pro toho hlupáka?

 

Kolikrát jsem si říkal „Dost!“

 

A kolikrát jsem se k němu vrátil?

 

Protože má víra v něj byla nadpozemská.

 

Prostě jsem nechtěl věřit tomu, že tenhle člověk… že on…

 

Chtěl bych ho teď nenávidět. Jenže to nedokážu. Mé srdce po něm pořád prahne. I když to jeho dotlouklo.

 

Chtěl bych si uchovat vzpomínku… Na něj. Jak tam stojí. Slunce v zádech. Neskutečný. Nádherný a opojný. Na prchavý okamžik jsem ho opravdu za anděla považoval. Jen křídla chyběla…

 

A tehdy… když tam na té střeše stál.

 

Jsem pochopil…

 

Sherlock Holmes byl génius. Výjimečný v mnoha směrech… Ale…

 

Byl to pouhý člověk.

 

Proto ho nedokážu odsuzovat za to, co udělal.

 

Pořád věřím v Sherlocka Holmese. A navždy ho budu milovat.

But I’m only human
And I bleed when I fall down
I’m only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I’m only human.

I’m only human
I’m only human
Just a little human*

 

*Christina Perri, Human

 

Diskusní téma: Human

paráda

Karin | 24.03.2018

Tak nějak vidíte člověka kterého milujete moc pěkné napsané.

skvělé

Kraťula | 29.10.2016

Tohle je nádherná povídka, podle mě říká strašně důležitou věc - je snadné si někoho idealizovat, mít ho za Boha a říkat si, že ho miluješ a obdivuješ. Ale opravdová láska, je, když víš, že je to jen člověk, který krom těch skvělých vlastností má spoustu chyb - a miluješ ho stejně, možná ještě víc.
Opravdu si myslím, že přes všechny jeho "speciality" John předreichenbachvého Sherlocka obdivoval, tím prvním způsobem a teprve pokud se dostane do fáze dva, tak z toho teprve může být fungující vztah. Tvůj John se s tím už vypořádal, řekla bych že ten seriálový s tím pořád bojuje.

:3

Desire | 17.01.2015

Četla jsem tuhle jednorázovku asi 3x. Ale teprve teď jsem se dostala k okomentování. :)
Video je skvělé, patří k mým oblíbeným,.
Zajímavé bylo, že si John představoval Sherlocka jako anděla. Zrovna někoho, jako je on. Napadlo mě u toho...
Byl to jen malý okamžik. V ten jediný moment jsem věřil, že vytáhne křídla. Věřil jsem tomu slepě a byl jsem si jistý, že se za ním objeví pár černých křídel. Ano. Museli být černé a jemné, stejně jako jeho vlasy. A potom by s nimi zamával a pomalu sletěl dolů ke mě, a já bych ho obejmul. V ten jediný moment jsem tomu věřil stejně, jakoby se přesně tohle mělo stát. A v ten druhý... Jsem pochopil.
Krásné. Moc pěkně napsané. Děkuji moc.
Doufám, že budeš psát dál, já bych za další povídky byla moc ráda. :) (především za ty s Johnem a Sherlockem) Zatím, jen tiše doufám...

Och

Leylon | 08.10.2014

som strašne strašne rada, že si to nakoniec nevymazala a že si to zverejnila :D Dobre napísané, zvlášť tie posledné vety na Johna skutočne sedeli. John ako taký je sám o sebe trochu rozporuplný - jednak praktický vojka a táto čaSť sa prejavuje hlavne v myslení a v riešení problémov - priamočiarosť. Ale na druhej strane vernosť... až sentimentálna vernosť za hrob. A to je presne ten protipól. Tie posledné stĺpce to vyjadrovali neskutočne presne - logika Johna, tá strohosť hlavne pri vyjadrení, že ho nemôže obviňovať, pretože je to stále len ČLOVEK. Ale na druhej strane zas tá vernosť...

Ďakujem ti. Držím ti palce nech sa ti v živote darí - nikdy by sme neuvideli hviezdy, pokiaľ by okolo nás nebolo dostatok tmy...
Tvoja Leylon

Re: Och

Salazaret | 08.10.2014

Já... Děkuji!
Ani nevíš jakou radost jsi mi při tomhle chmurném večeru udělala.
Jsem ráda, že to na tebe takhle působilo. Protože na mě tak působí celé ty dvě série. John... ho totálně zbožňoval. A opravdu zapomínal na to, že Sherlock není bytost nesmrtelná a nezabitelná. Sherlock je jen člověk. Jako my ostatní...
Děkuji za krásná slova.
Tvá Sal.

Ano,

Helena | 08.10.2014

Víme, že to bylo jenom jako, ale já vždycky, když vidím závěr Reichenbachu nebo čtu něco takovéhleho, tak zapomenu, že to bylo jenom jako; prožívám to doopravdy a srdce se mi svírá bolestí a lítostí nad Johnem. Je to strašně smutné, až člověka bolí duše, ale mistrovsky napsané.

Re: Ano,

Salazaret | 08.10.2014

Máš pravdu. Nejhorší je tahle povídka pro ty, co třeba Sherlocka neznají. Si třeba opravdu myslí, že Sherly umřel a už se zpět nevrátí.
Některé povídky hodně bolí... ani sama nevím, jak mě tahle napadla... ale prostě miluji postReichenbaské povídky. Vlastně píšu většinou takové. Protože... Sherlock tím uzavřel jednu kapitolu. Ale započal novou knihu. Dá se s tím perfektně pracovat.
Děkuji za nádherný komentář! :)
Tvá Sal.

Jedinečné

Tesi | 07.10.2014

Myslím že je to dokonalé a naprosto výstižné co se tenkrát Johnovi honilo v hlavě. Takže, to vlastně odpovídá skutečnosti. Jsem za tuhle jednohubku ráda. Tvůj talent se neztratil, jen byl okolnostmi zatlačen do pozadí, ale to že zase vyplouvá ven je znamení, že se vše mění k lepšímu. Tak na to určitě mysli. Mám tě ráda, vždy s tebou budu. Vlastně i já bych pro tebe došla do pekla... Počkat my už v něm vlastně jsme. O.K. tak já jdu pro nás najít cestu ven.

Re: Jedinečné

Salazaret | 07.10.2014

Děkuji moc!
Když jsem to po sobě asi po třetí četla... říkala jsem si. Ano. Takhle nějak to vážně mohlo být. Takhle se mohl John cítit.
A ta naděje, že se třeba ještě uvidí... pokud okolnosti dovolí :3
Děkuji za povzbudivý komentík!
Vzhůru k nebesům a slunce v duši!
Tvá Sal.

....

Gábina Fůrová | 07.10.2014

Sal, moc Ti děkuji. Tohle je po delší době další Johnlock, který jsem přečetla a vůbec jsem se nerozhodla špatně. Ale v Tvém případě to ani nemůže být jinak. Tvé povídky jsou naprosto úžasné a tato jednohubka k nim také patří. Moc se mi líbila.

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek