Human

07.10.2014 19:34

Mí věrní...

Vím, že se tu už hodně dlouho nic neobjevilo. Velmi se za to omlouvám... ale moje múza si vzala nejspíš dlouhodobou nemocenskou a nebo odplachtila někde na Mars. 

Ale dnes... při sledování jistého videa mě prostě napadlo tohle. Nečekejte něco Velkého nebo tak... je to jen... taková malá jednorázovka. Posuďte sami. 

Za každý komentík budu neskonale vděčná.

Beta - Zatím žádná

Děkuji za to, že jste. Vaše Sal.

 

Human

 

I can hold my breath
I can bite my tongue
I can stay awake for days
If that’s what you want
Be your number one
I can fake a smile
I can force a laugh
I can dance and play the part
If that’s what you ask
Give you all I am

 

Když jsem poprvé uviděl Sherlocka Holmese. Na tu chvíli jako by se svět zastavil. A já dokázal vnímat jen jeho výjimečnost. Byl pro mě jako nadpřirozená bytost, která do mého života mohla vnést trochu tajemna. Poznání.

 

Já pro něj zabil člověka. V době kdy jsem ještě nevěděl kým doopravdy je. Někdy mě to děsilo. Ale vzhlížel jsem k němu.

 

Byl mou múzou. Byl mým andělem. Vzkřísil mě ze země mrtvých a odhozených. Dodal mému životu smysl. Směr.

 

Stál jsem po jeho boku. V jakékoliv situaci jsem to byl já;  John Hamish Watson koho si vybral na cestu za spravedlností.

 

Možná mě urážel, dobíral si mě, ale nikdy v tom nebylo nic zlého. Svým způsobem mě miloval. Tak jak já jeho.

 

Byl padlým andělem, kterému zapomněli říct, že nebe si musí vydobýt. Vykoupit svou vlastní duší. Ale… on nikdy tam nahoru nesměřoval. Řídil se vlastními pravidly. Častokrát jsem ho upozorňoval, ať na sebe dává pozor. Ale vždy jsem věřil, že všechno zvládne. Protože to byl Sherlock Holmes.

 

Nebyl to jen génius. Byl něčím mnohem víc. Aspoň v mých očích. Proboha já k němu vzhlížel z prachu obyčejných lidí. Byl pro mě vším. Změnil mě a můj pohled na svět.

 

Londýn byl najednou pro mě bojiště. To, co mi tak chybělo z války… kde jsem byl voják… doktor. Kde jsem byl někdo. A přesně to ze mě znovu Sherlock udělal. Já možná těžil z jeho úžasnosti. Ale byl jsem šťastný! Konečně po dlouhých měsících, kdy jsem si myslel, že můj život skončil.

 

Vrátil mi důvod, kvůli kterému žít.

 

Objevil se on. Nedokázal jsem na něm vidět nic špatného. Prostě nedokázal… a teď toho lituji.

 

Byli chvíle, kdy jsem ho nesnášel. Nebo se o to aspoň pokoušel. Jako když nechal tu hlavu v ledničce. Nebo lidské oči v mikrovlnce… Mohl mě tímhle vytáčet do nekonečnosti… ale vždy jsem mu odpustil. Nebo to jen přešel. Protože to byl Sherlock. Protože jsem ho miloval.

 

Možná bych mu odpustil i vraždu. I tu mou… kdybych mu jako blogger a nebo spolubydlící začal vadit. Já bych mu odpustil i rozpoutání třetí světové… Protože to byl on. Sherlock.

 

Kolik chyb v úsudku může člověk udělat? Jak moc může věřit ve výjimečnost a úžasnost někoho jiného a nespálit se?

 

Kolikrát mu drželi zbraň u hlavy? A chyběl kousek, aby ho zabili?

 

Kolikrát jsem ho držel nad propastí a chyběl malý kousíček, aby spadl… dolů. Do nekonečnosti. Do temnoty. Daleko ode mě. Na místo, kde bych za ním nemohl.

 

Kolikrát jsem riskoval svůj život pro toho hlupáka?

 

Kolikrát jsem si říkal „Dost!“

 

A kolikrát jsem se k němu vrátil?

 

Protože má víra v něj byla nadpozemská.

 

Prostě jsem nechtěl věřit tomu, že tenhle člověk… že on…

 

Chtěl bych ho teď nenávidět. Jenže to nedokážu. Mé srdce po něm pořád prahne. I když to jeho dotlouklo.

 

Chtěl bych si uchovat vzpomínku… Na něj. Jak tam stojí. Slunce v zádech. Neskutečný. Nádherný a opojný. Na prchavý okamžik jsem ho opravdu za anděla považoval. Jen křídla chyběla…

 

A tehdy… když tam na té střeše stál.

 

Jsem pochopil…

 

Sherlock Holmes byl génius. Výjimečný v mnoha směrech… Ale…

 

Byl to pouhý člověk.

 

Proto ho nedokážu odsuzovat za to, co udělal.

 

Pořád věřím v Sherlocka Holmese. A navždy ho budu milovat.

But I’m only human
And I bleed when I fall down
I’m only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
'Cause I’m only human.

I’m only human
I’m only human
Just a little human*

 

*Christina Perri, Human