Please don´t leave here

12.06.2014 16:17

Někdy... Není síla ani vůle jít dál...

Zatím bez bety...

 

Please don´t leave here

 

 

This feeling is not sadness, this feeling is not joy
I truly understand. Please, don´t cry now

Stál uprostřed obývacího pokoje. Ramena svěšená. Díval se na špičky svých bosých nohou.

V hlavě prázdno.

V duši klid.

Jen srdce… splašeně bušilo o hrudní koš. Jediná známka toho, že ještě žije.

Chvějící se ruka držela jeho zbraň. Odjištěná. Připravená. Na co přesně?

Sám nevěděl.

Už dávno přestal žít. Tak proč tuhle chvíli protahovat?

„Sherlocku…“ hlas se zatřásl. Znělo to tak zlomeně. Bolestně.

„Proč jsi mě opustil?“

 

Please don´t go, I want you to stay
I´m begging you please, please don´t leave here

 

Padl na kolena. Přerývavě dýchal. Srdce chtělo vyskočit z hrudi. Zbraň pořád držel v ruce. Prsty svíraly ten odporný kov. Jeho modré oči se na ni dívaly. Tolikrát ji držel v ruce, aby chránil toho, koho miluje. A přesto ho ztratil!

Tolikrát vystřelil…

Kolikrát jsi zabila? Hm?

Kolikrát jsi chránila?

Prokážeš mi teď laskavost?

Ukončíš mé trápení?

Na chvíli zavřel oči. Vidí jeho tvář. Pověstné ohníčky v jeho stříbrných očích. Ten úsměv, který patřil jen a pouze jemu.

Naposledy se usmál. Pozvedl zbraň.

Oči dokořán. Dívaly se na zeď naproti. Na kulky ve zdi, které tam zanechal on.

 

A part of your soul ties you to the next world
Or maybe to the last, but I´m still not sure
But what I do know, is to us the world is different
As we are to the world but I guess you would know that

 

Sejdeme se ještě jednou? Uvidím tě na konci tunelu? Přijdeš si pro mě?

Doufám, že ano.

Chladná ocel se dotýká spánku.

V očích smíření.

Výstřel. A pak jen všeříkající ticho.

 

I´m begging you please, oh please don´t leave here
I don´t want you to change for all the hurt that you feel

 

„Je pryč, Sherlocku. Měl ses vrátit dřív. Odešel, aby se s tebou setkal, kde si myslí, že můžeš být.“

„A to má být kde?“

„V nebi…“

 

This world is just illusion