Překvapení

16.09.2016 11:45

Tak... včera v práci mě napadla tahle krátká jednorázovka. Takové malé pokračování povídky Deset důvodů. 

Snad se bude líbit!

Všem moc děkuji za komentáře u předešlé povídky! Hodně mi to pomáhá v psaní! Opravdu moc děkuji.

Beta - TruTru

Vaše Sal.

 

 

Překvapení

Harry vyšel z koupelny. Otřel si zpocené čelo. Bylo mu špatně. Už hodně dlouho. A vůbec nevěděl, co se děje.

"Vypadáš strašně, Harry," ozvala se jeho kamarádka. Zvláštně si ho prohlížela. Usmála se na něj.

Posadil se vedle ní. Smutně se usmál. "Taky se tak cítím, Mio."

"Můžu se tě na něco zeptat?"

"Samozřejmě," řekl a opřel se o pohodlnou sedačku. Na chvíli zavřel oči, aby se mu přestal točit svět.

"Skoro každý večer někam mizíš..."

Harry otevřel oči a podíval se na svou kamarádku. Tenhle vztah nemohl tajit donekonečna. A má pravdu. Skoro každý večer tráví ve sklepení. S jistým profesorem lektvarů.

"To jak je ti špatně... máš přítele?" V jejích oříškových očích se něco zvláštně zalesklo.

"No... mám," řekl jen.

Usmála se. Položila mu ruku na tu jeho. Lehce stiskla. "Víš... magie je opravdu kouzelná. Dokáží se s ní zázraky a podle toho jak se cítíš. To zvracení, bolest hlavy. Je ti pořád na omdlení. Já si myslím, že jsi těhotný."

Harry byl rád že sedí. Jinak by to s ním vážně seklo. Podíval se na svou kamarádku. Ona se na něj pořád usmívala. Pořád držela jeho ruku.

"Tohle přece nejde, Mio! Jsem muž!"

"A právě o to jde, Harry. Jsi sice muž, ale pokud ve vztahu pracuje magie je opravdu možné všechno. Být tebou tak si zajdu za madam Pomfrey a ona ti to dokáže potvrdit."

"Jo... asi... bych tam měl zajít." Byl jako v mrákotách. V hlavě milion a jednu myšlenku. Jak se to sakra mohlo stát? Tedy... věděl jak. Ale prostě... Jak!

Postavil se na nohy. Nějak ho nechtěly poslouchat. "Jdu tedy..." Mávl neurčitě rukou. Hermiona ho pochopila. Jen se na něj láskyplně usmála.

"Dobře, sejdeme se na večeři?"

"Jo... jasně..."

Vydal se na cestu hradem. Potkával jiné studenty a nějak jim nedokázal odpovědět na pozdrav. Prostě jen šel až najednou došel ke dveřím ošetřovny. Pomalu je otevřel a nakoukl dovnitř. Tak strašně moc doufal, že tam lékouzelnice nebude. Ale doufal marně. Jakmile ho uviděla ihned se k němu vydala.

"Copak tě trápí chlapče?"

"Já... totiž... no..." koktal ze sebe slova, ale vůbec nevěděl, jak se má na takovou věc zeptat.

"Stalo se snad něco?" Od války tu moc studentů nechodilo. Vše se vrátilo do starých kolejí. A až na pár menších úrazů zůstávala ošetřovna prázdná.

"No... ano... já totiž... já a můj... myslímsižejsemtěhotný."

"Oh!" usmála se lékouzelnice. "Podíváme se na to, ano?"

Posadila na ho na jednu z postelí. Zaměřila na něj hůlkou a chvíli pronášela inkantace. Pak se kouzelně usmála a Harrymu se udělalo vážně špatně. Polil ho studený pot. Na sucho polkl.

"Můžu vám oznámit krásnou zprávu. Opravdu jste těhotný. Podle všeho tak čtvrtý týden."

Harrymu se zamotala hlava. Pevně se chytl kraje postele. Prudce vydechl. Pak vyskočil na nohy a nedal na pokyny ošetřovatelky a prudce za sebou praštil dveřmi.

V hlavě jednu myšlenku. V těle napětí. Vztek. Jak si mohl Snape tohle dovolit udělat!

Dveře do velké síně byly zavřené. Ale opravdu jen na okamžik. Rozletěly se jak jimi Harry vstoupil. Naštvaně si to mířil přes celou místnost až k učitelskému stolu, kde všichni seděli a poklidně jedli svou večeři.

"Ty! Se mnou!" Ukázal prstem na Snapea. Ten se na něj jen podíval. Pomalu odložil příbor. Upravil neexistující sklad na svém hábitu. Pak pomalu vstal.

Celý sál mlčel. Dívali se na ně a přemýšleli, co se tu vlastně děje.

Harry se otočil a odcházel. A Snape ho následoval. Ale nedošli daleko. Kousek za dveřmi se Harry otočil. V očích blesky.

"Je nějaký závažný důvod k tomu, aby ses choval jako přecitlivělá sedmnáctka?"

"Jsi nejlepší lektvarista, že ano?" zeptal se Harry. Ruce měl v bok. Oči barvy Avady by opravdu mohli zabít.

"Pokud vím tak ano," řekl ležérně Snape. Díval se na mladého muže před sebou a tak trochu nechápal, kam tím jeho milenec směřuje.

"A jak je možné, že taková třída jako ty udělá takovou chybu? Je mi sedmnáct při Merlinovi!"

"Tohle vím. To mi říkat nemusíš!"

"Zbouchnul si mě!"

"Cože jsem?"

Harry celý zrudl. Vydechl přebytečný vzduch. "Jsem těhotný, Severusi!" řekl víc nahlas, než původně chtěl.

"Aha..."

"To je vše, co mi k tomu řekneš? Co jsem taky jiného mohl čekat!"

"Co vlastně po mě chceš?"

"Já... no... vlastně..." Podíval se do jeho očí. "Nevím..."

Severus se k němu naklonil. Políbil jeho rty. Jazykem se snažil dostat dovnitř. Harry byl jako paralyzovaný. Ale vteřinu na to se poddal. Líbal ty překrásné ústa. Tak moc toužil! Tak moc chtěl... Pak se zarazil. Uvědomil si, kde stojí. A že na ně nejspíš celá škola kouká!

Snape se odtáhl. "Stačí ti to jako ujištění? Že tě neopustím ať se stane cokoliv?"

Harry se na něj usmál. "Jo... stačí." Celý zrudl. Ale tentokrát studem.

"Tak pokud ano. Jdu si s dovolením dojíst večeři. A ty by jsi měl taky."

Otočil se a vracel se sálem ke svému stolu. Harry pořád stál na místě. Prsty se dotýkal svých rtů a přemýšlel, co se tu vlastně stalo. Pak se usmál. Otočil se a vydal se ke svému stolu.

Celý sál byl tak tichý, že to až rvalo bubínky. Ale to Harry nevnímal. Prostě se posadil vedle svých přátel. Hermiona se na něj usmívala jako sluníčko. Ron trochu zaraženě míchal svou kaši.

Harry se natáhl po nejbližším kuřeti, když se před ním objevila miska s ovocem. Podíval se na ni. Pak mrkl po Severusovi. Povzdechl si a rezignovaně si strčil do úst červenou jahodu.

"Nevěděla jsem, že jsi na ovoce," zasmála se kamarádka.

"Já nejsem! Moc dobře vím, kdo v tom má prsty!"

Hermiona se rozesmála. A Harry byl šťastný. Ať budoucnost přinese cokoliv ví, že ho Severus neopustí. A dítě? Je jen krásný bonus k jejich vztahu.

Podíval se na Snapea. Vzal do ruky další jahodu a pomalu ji ukousl. Jako provokaci? Možná. Severus mu pohled oplatil. Lehce na něj kývl. A celý sál málem explodoval. Ale oběma to bylo jedno. Mají jeden druhého a to je to jediné důležité.