Temné stíny 13. část

04.06.2013 17:59

 

 

Co se děje? Sama nevím, ale blížíme se v velmi důležité části celé povídky. Neříkám konci... to ještě zdaleka ne. Ale je tu bod zlomu. Snad se Vám táhle kapitola bude aspoň trochu líbit. Psala jsem ji s láskou k vám. 

Vaše Salazaret

Beta - yellow

 

13. část – Budoucnost

Severus měl v mnoha věcech pravdu. Nechtěl jsem ji slyšet, ale přesto mě zasáhla. Teď se musím postavit na vlastní nohy a začít bojovat. O svůj život? O jejich? Teď na tom nezáleží. Obojí je důležité. Ale jen na mně záleží, jak bude budoucnost vypadat. Nedovolím přece, aby temnota vyhrála! Tolikrát mě už skolila… Je na čase udělat tomu přítrž! 

 

 

 

 

In the end
As my soul's laid to rest
What is left to my body
Or am I just a shell
And I have fought
And with flesh and blood I commanded an army
Through it all I have given my heart for a moment of glory

 

Polibek. Někdy značí zamilovanost, lásku, porozumění. Ale někdy je symbolem naděje. Tenhle polibek byl něžný, ale přesto trpký. Laskavý a toužebný.

 

Starší muž držel chlapce kolem pasu. Jemně okusoval jeho rty. Jazyky se o sebe lehce otíraly. Jako by všechen čas zamrzl. Teď tu byli jen oni. Oni a jejich naděje.

 

Ruce se pohnuly výš. Dotkly se krku. Přitáhl si mladíka blíž k sobě, aby mohl ty lahodné rty pohltit.

 

Dotkl se bílé košile a pomaloučku ji začal rozepínat. Studené ruce se dotkly jemné pokožky. Pohladily. Jemně. Lehce.

 

Harry tiše vydechl. Zelená se utopila v temnotě.

 

Znovu se políbili. Hladově. Lačně. Přitiskli se na sebe. A užívali si vzájemnou touhu.

 

Košile letěla někam do rohu místnosti. A hned za ní druhá. Tělo na tělo. Oba mohli cítit vzájemný chtíč. Magie se dostávala do každého doteku. Polibku. Brněla v prstech. Vzájemně se prolínala. Točila se v kruzích okolo obou milenců. Oba chtěli cítit. Tohle nebyl chtíč, tohle bylo něco mnohem silnějšího. Důvěrnějšího. Dokonalejšího.

 

Na chvíli se zastavili. Podívali se vzájemně do očí.

 

Severus zvedl ruku a lehce přejel Harrymu po tváři. Obkresloval každý detail. Pak políbil. Po každém doteku následoval polibek. Jemný. Lehký jako jarní vánek.

 

Políbil klíční kost. Jazykem přejel po vystouplé bradavce. Mladík pod jeho rukama roztával. Sténal. Zarýval prsty do černých vlasů. Toužil!

Severus vyhledal Harryho oči. Podíval se do nich s otázkou. A mladý Nebelvír… pochopil? Ale přesto jen přikývl. Má vůbec ponětí na co?

 

Severus rozepnul kalhoty a pomalu je stáhl dolů. Když se rukou omylem dotkl vypoukliny, Harry zasténal. Tak moc byl vzrušený. Oba byli naladění na stejnou vlnu, po které společně ujížděli.

 

Poslední kousek oděvu mladšího muže odletěl na stejné místo jako košile.

 

Horké rty pohltily ten tepující orgán. Jen lehce přejížděl jazykem nahoru a dolů. Harrymu se zatmělo před očima. Bylo to tak… myšlenky jako by se vytratily. Nedokázal o ničem přemýšlet, jen si užíval tuhle chvíli. Tyhle doteky. Tuhle slast.

 

Chvíli před vrcholem Severus přestal. Mladý muž zasténal na protest. Tak malý kousek!

Přesunul se výš, líbal každý kousek těla pod sebou. Sem tam lehce kousl. Harry byl v agónii. Dýchal přerývavě. Tak takové to je? Milování?

 

„Severusi…“ vydechl těžce. Zaryl prsty do milencova ramene. „Prosím…“

 

„Nepros…“ zašeptal starší muž. Vyhledal mladíkovy rty a zmocnil se jich. Líbal vroucně. Jazyky se prolínaly. Zuby kousaly.

Bledá ruka chytila mladíkův penis a začala ho pomalu zpracovávat. Nahoru a dolů. Líně. Pomalu.

 

Položil Harryho na postel a lehl si na něj. Kdy se stihl svléct, to Harry neřešil. Dál se líbali. Něžně a vášnivě.

 

Pak mladý muž ucítil mírný tlak. To jeden z prstů proklouzl do jeho těla. A to stačilo, aby vyvrcholil. Potřísnil tak ruku svého milence.

 

Ale Severus nepřestával. K jednomu prstu přidal další. Připravoval Harryho. Tak jak to mělo být vždy. Tohle už nebyl jen sex. Tohle bylo to, co měli zažívat pokaždé.

 

Znovu políbil ty hříšné rty. Líbal je tak dlouho dokud se Harry znovu nevzrušil. Dokud jeho tělo nebylo připravené. Pak do něj pronikl. Pomalu ale přesto dravě. Vzal si jeho tělo… jeho duši.

 

Ve vzduchu byla cítit magie. Teprve teď ji mohli oba vnímat. Obtočila se okolo milenců a zasáhla je v plné síle. Teprve teď a tady došlo ke zpečetění jejich svazku. Teprve tohle milování dokázalo spojit jejich moc a sílu. Naději a touhu. Porozumění…

***

Harry seděl na kraji postele a díval se do nicoty. Do temnoty pokoje. Cítil se… rozpolcený? To je to správné slovo? Přemýšlel o posledních okamžicích tohoto večera. Bylo to tak… zrádné. Jeho pocity ho zrazovaly. V jeho duši neklid.

 

Ale cítil se fajn. Po několika měsících se cítil v pohodě. Spokojený. Ale přesto na tom bylo něco… zlého. Černého. Temnota obepínala jeho myšlenky. Pocity.

 

Zamračil se. V zelených očích neklid. Z toho, jak se teď cítil. Proč to nikdy nebylo takové? Ani si neuvědomil, že poslední větu řekl nahlas.

 

„Nepřemýšlej o tom takhle, Harry,“ ozvalo se najednou vedle něj. Mladík se otočil a v šeru pokoje se zadíval na svého manžela. Plaše se usmál.

 

„Jen… přemýšlím nahlas…“ šeptl. Zrak nespustil z obsidiánových očí.

 

„Přemýšlení někdy bolí, pane Poterre,“ hlas najednou zněl… jinak. Snad pobaveně? On? Severus Snape?

 

„Proč to nemohlo být vždy takové?“ zopakoval Harry otázku. Hledal snad naději? Ujištění, že to už pokaždé bude takové. Ne. Hledal jen oporu v někom, koho kdysi nenáviděl. Chtěl… konečně žít!

 

„Harry…“ začal Severus, ale pak se zastavil. Jen otevřel náruč. Chvíli čekal, jestli to mladý Nebelvír pochopí.

 

Pochopil. Lehl si vedle svého manžela a jen si užíval blízkosti druhé osoby. Slyšel tlukot srdce pod sebou. Teplo sálající z nahého těla.

Přisunul se blíž. Položil hlavu na hrudník a tiše přemýšlel o tom, co se před pár okamžiky stalo. Opravdu je tohle skutečnost?

 

„Bude to teď vždy takové?“ zeptal se Harry. Spokojeně přivřel oči. Mírný úsměv na jeho tváři.

 

„Mohlo to být vždy takové, Harry…“

 

„Kdybych se nechoval jako idiot, že?“ zasmál se Nebelvír. Uvelebil se pohodlněji. Natáhl se podél těla, hlavu pořád položenou na hrudníku svého milence. Konečně něco cítil. Něco… zásadního. Ano. Něco se změnilo. Ale co?

 

„Neměl jsi to jednoduché. Chápu, jak ses musel cítit. Nezazlívám ti to a nikdy nebudu.“

„Ale přesto… Kdybych se to vše snažil pochopit… kdybych…“

 

„Nepřemýšlej o tom, co už změnit nemůžeš. Dívej se jen dopředu.“

 

„Mám vůbec nějakou budoucnost? Nevěřím, že Voldemorta zabiju. Není to v mých silách. Nedokážu to…“ Usměv byl ten tam. Jako by ho někdo polil studenou vodou.

 

„To nech na nás. Možná se teď necítíš připravený, ale hodně lidí v tebe věří.“

 

„A ty? Věříš, že to zvládnu? Že bude jednou svět bez té zrůdy?“

 

Chvíli bylo ticho. Jako by Severus rozmýšlel, co teď říct. Měl toho na srdci hodně, co chce Harrymu říct. Ale přitom se bál. Poprvé za svůj život měl strach… o někoho.

 

„Věřím v tebe, Harry. A je jedno, jestli to zvládneš, nebo ne. Pokud nechceš, nemusíš. Kdo tvrdí, že to musíš být ty? Věštba? Ale i ona se může mýlit. Lidé z tebe udělali mučedníka. Vyvoleného. Ale ptali se někdy tebe? Celý svět se na tebe dívá jako na hrdinu, ale přitom nevidí, co jsi skutečně zač. Jen kluk, který chtěl trochu lásky, které se mu nikdy nedostávalo.

 

Buď svůj, Harry, a vše se nějak zvládne. Nechceš do války? Tak tam nechoď. Co je komu do toho? Nikdo ti to nebude mít za zlé. Nemůžou to po tobě chtít. Jsi ještě kluk, který musel velmi rychle dospět. I já tohle pochopil.

 

Když za mnou Brumbál přišel, abych se stal tvým mužem… nepřemýšlel jsem a prostě udělal to, co se po mně chtělo. Souhlasil jsem, protože jsem věděl, že je to jediná možnost. Pán zla se dozvěděl o mé zradě. Unikl jsem jen o vlásek. A ptáš se, proč zrovna já? Musel jsem to být já. Už kvůli tomu, že jsem měl k Temnému pánovi nejblíže. Znám ho a dokázal bych tě na boj s ním připravit.

 

Ale jakou chybu jsem udělal, jsem pochopil pozdě. Až ten den, co jsme tě našli pod věží. Promrzlého. Zničeného. Tehdy mě to zasáhlo nejvíc. Nikdy se tě nikdo neptal, co chceš ty. Ale ne jako hrdina, ale pouze ty, Harry.

 

Udělali jsme chybu a těžce za ni zaplatili. Tvou duší a to je to nejhorší, co jsme mohli udělat. Nikdy to už ničím neodčiníme. A ty se mě ptáš, jestli ti věřím? Po tom všem, co jsem ti udělal, ti záleží na téhle drobnosti? Měl bys mě nenávidět. A přesto toho nejsi schopen. Už ne. A já se ptám proč, Harry? Proč to tak je? Co se změnilo?“

Tentokrát to byl Harry, kdo mlčel. Ubíhaly celé minuty. Ticho, které bije do uší. Těžké. Bolavé. Duši drásající ticho.

 

Harry přemýšlel. O tom, co mu teď Severus řekl. O tom všem… opravdu může ostatní opustit? Jen prostě říct, že nechce bojovat? Nebudou ho nutit? Ale okamžitě tu myšlenku zavrhl. Nemůže je v tom nechat. Ano. Měl to poslední měsíce těžké. Ale odvrátit se od nich? Udělal to několikrát. Tehdy, když skočil z věže. Nebo když se snažil otrávit. A co ten neuvážený čin vběhnout Voldemortovi do náruče? Tolik moc toužil umřít, ale až teď pochopil, že nemůže. Prostě to nejde…

 

Chtěl to mít konečně z krku. Voldemorta… celou tuhle válku. A pokud to má být on, tak to udělá. Postaví se temnotě a bude bojovat. Do posledního dechu. Za přátele. Za lidi, na kterých mu záleží. Za rodinu. I když je malá a neúplná. Má cenu za ni bojovat.

Najednou se ticho stalo snesitelnějším. Smyslným. A Severus pochopil. Tady slov nebylo třeba. Stačil jeden pohled do věrných smaragdů. A svět se začal znovu točit.

***

„Harry jsi vážně v pořádku?“ ptala se ho už posté kamarádka. Otočil se na ni a usmál se.

 

„Je mi fajn, Mio. Vážně.“

 

„Na čem jedeš?“ zamračila se.

 

„Ale no tak. To nemůžu mít dobrou náladu?“ Objal kamarádku a dál pokračoval v cestě k Medovému ráji. Už to byly měsíce, co se tam naposledy dostal. Tehdy to nebylo bezpečné. Ale teď, když tu jsou bystrozoři na každém rohu, tak návštěvy znovu povolili.

 

„Co si tak jít potom zalítat?“ zeptal se nadšeně Ron.

 

„To je dobrý nápad, kamaráde. Chybí mi to.“

 

„Pane Pottere, jsem rád, že se znovu vidíme,“ ozvalo se kousek od něj. Prudce se otočil. Vzduch zhoustl. A on pohlédl do očí smrti. Tak tohle je… konec?

 

Všude to viděl. Černočernou tmu. Zmatek. Bolest. Smrt… a on tam jen stál a díval se. A tehdy pochopil. Konec opravdu přišel. Nezáleželo na tom, kolik je tu bystrozorů. Synů temnoty tu bylo mnohem víc. Nezáleželo na dětech, které zasáhla Avada.

 

Harry stál. V ruce hůlku. Čekal. Na slíbený konec téhle nesmyslné války. Hrdý na to, že je Potter. Hrdý na to, že je Snape. Temnoto, mě nepřemůžeš!

 

Už na ničem nezáleží. Nic není důležité. Bude o to konec snazší? To sotva…

 

In the end
as we fade into the night
Who-o-aa
who will tell the story of your life?
And who will remember your last goodbye
Cause it's the end and I'm not afraid
I'm not afraid to die.

Not afraid, I'm not afraid to die*

 

* Black Veil Brides, In the end