Temné stíny 8. část

Co k téhle kapitole říct předem? Snad jen... užijte si ji.

Psala jsem ji dlouho. Prostě mi tyhle scény... jdou dost pomalu. Ale... snad bude stát za to.

Děkuji všem, opravdu všem do jednoho. Komentujícím i těm tichým čtenářům. Všem, kteří mě podporují, kteří mi pomáhají. Mám Vás všehny ráda a velice doufám, že se tehle povídce podaří dojít do takového konce, který bude vyhovovat všem.

Děkuji. S láskou Salazaret.

Co se stalo? Co se změnilo od začátku tohohle vztahu? Já bych řekl, že nic. Ale přesto, vše je úplně jinak. Cítím tu změnu. Je v každé mé buňce. Je ve mně. Co tomu předcházelo? Tohle je můj osud? Jestli ano… Musím svěsit hlavu, zatnout pěsti a prostě… jít dál.

8. část – Osud

Take the colours of my imagination

Take the scent hanging in the air

Take this tangle of a conversation

And turn it into your own prayer

With my fingers as you want them

With my nails under your hide

With my teeth at your back

And my tongue to tell you the sweetest lies

Lehce políbil zpocenou pokožku. Slíbával každou kapičku, na kterou narazil. Mladík pod ním těžce oddechoval. Už několik minut se vzpamatovával z prožitého orgasmu. Jen ležel a díval se na temný strop.

Severus přejel rukou po jeho hrudníku. Sem a tam, jen lehce. Nenuceně. Harry se zachvěl, a když se prsty dotkly citlivých bradavek, zadržel dech. Chlapec měl pořád obmotané nohy okolo svého milence a v dohledné době je asi nehodlal pustit. Vzpamatovával se pomalu. Mlha v jeho hlavě ne a ne odejít. Ten zážitek byl… dokonalý? To možná ne, ale intenzivní určitě. Chvěl se.

Severus se posunul trochu výš a políbil rty, které byly stále pootevřené. Harry se nebránil. Ochotně se zapojit do téhle pomalé hry. Polibky věrně oplácel. Přitom zvedl ruce a zamotal je do černých vlasů muže nad sebou. Když Severus polibek prohloubil a vydobyl si cestu do těch sladkých úst, Harry zasténal. Severus se do polibku zasmál, ale nepřestával v započaté činnosti. Začínalo se mu to líbit víc a víc. Ta zvláštní poddajnost a ochota. Není to jako před nedávnem, kdy Harry nebyl schopen spolupracovat.

Severus moc dobře věděl, jak poskytnout muži potěšení. Jak ho přimět chtít! To samé platilo i u Harryho. Sice se ze začátku bránil, ale nakonec i on podlehl. Všem těm polibkům, nenechavým dotekům. Pomalu, ale jistě se tomu všemu oddával. Ani sám nevěděl, jak se to přesně stalo. Mohl se za to nenávidět, ale víc s tím udělat nedokázal.

Severus se odtáhl a podíval se do těch zelených očí. Smaragdy ho propalovaly s takovou intenzitou. Jako Avada schovaná za bílou mlhou. Jen zasáhnout. Zvedl pomalu ruku a odhrnul mu z čela zpocený pramen vlasů. Znovu ho chtěl políbit, ale to se Harry odvrátil. Zapřel se rukou do Severusovy hrudi a donutil ho odtáhnout se úplně. Zvadl jako lilie na příliš ostrém slunci.

„Harry…“

Mladík se zvedl a s odvrácenou hlavou se postavil na roztřesené nohy. Nedokázal se podívat do tváře svého milence. To co udělal! To co udělali! Není to správné! Tohle se nemělo stát! Myšlenky, které mu začaly kolovat hlavou. Před očima měl stále jen Severusovu tvář. Pořád viděl ty černé oči plné touhy. Touhy po něm!

Severus ho chtěl chytit za ruku, ale Harry ucukl. Zvedl zrak a na chvíli se na něj podíval. Jen na kratičký okamžik.

„Nesahejte na mě!“ zasyčel nebezpečně. Otočil se a pár vteřin nato zmizel v koupelně. S hlasitou ranou za sebou zabouchl dveře. Opřel se o ně. Z očí mu stekla slza. Naštvaně ji setřel. Ale vůbec to nepomohlo. Z očí mu kanuly další a další. Smáčely celý jeho obličej. Nedokázal jim zabránit.

„Jsem slaboch…“ řekl naštvaně a udeřil pěstmi do dveří za sebou. Slabý, naivní… Povzdechl si. Tohle nedopadlo tak, jak by chtěl. Proč se jeho život tak rapidně změnil? Proč nemůže být normální kluk, jen Harry. Nic víc. Ale ne, on vždy musí být něco víc. Zachránce kouzelnického světa.

„Vyvolený!?“ slovo, které vyslovil jako nadávku. „Nejsem Vyvolený!“ Nechci být…

Přešel k umyvadlu a opřel se o něj. Ale do zrcadla nad ním se nepodíval. Nemohl. Jen pustil studenou vodu a opláchl si obličej. Chtěl zahnat slzy, které pořád přicházely. Tak moc by chtěl být silnější. Aspoň před svým manželem. Ale po tom, co se teď stalo? Proč se to stalo? Proč to bylo tak opojné? Proč se mu to líbilo? Když ho začal zase líbat… proč to chtěl znovu?

„Pottere…“ ozvalo se ode dveří. Otočil se a podíval se na Snapea. Stál tam v tom svém županu a díval se na něj. Černé oči ho sledovaly se zájmem. Se zájmem, který tam ještě nedávno nebyl. Proč se to změnilo!!!

„Pane?“ zeptal se Harry a děkoval Merlinovi, že se jeho hlas asi trochu nezatřásl. Slzy byly ty tam, ale nahradila je zlost. Zlost na sebe. Na své tělo! Na svůj život…

„Proboha, Pottere! Jsi můj manžel a ne mazlíček, odpusť si to ‚pane‘!“ zavrčel na něj lektvarista.

„A jak vám mám říkat? Severusi? Nebo rovnou Seve? Miláčku? Broučínku?“

„To zkus jednou a…“

„A co?“ odfrkl si mladík a pak se zabouchl ve sprchovém koutě. Nečekal na odpověď. Ani ji vlastně slyšet nechtěl. Co by mu za tohle mohl udělat? Strhnout body? Dát školní trest? Jako by to pomohlo. Jako by si na to Harry už dávno nezvykl.

Ale ta představa, kdyby tak měl Snapeovi říct, ho rozesmála. Nechal na sebe téct teplou vodu a tiše se pochechtával. Užíval si tuhle chvíli, jako by měla být poslední. Pomalu se s tím vším smiřoval. Se životem? Se Snapem…

Když vylezl ze sprchy, Snape tam ještě byl. Díval se na něj s podivným leskem v očích a Harrymu se to přestávalo líbit. Rychle popadl jeden z bílých ručníků a omotal si ho okolo pasu.

„Nemusíš se stydět, myslím, že už jsem všechno viděl,“ usmál se lektvarista, až z toho Harrymu naskočila husí kůže. Ale i tak měl tendenci, vypláznout na něj jazyk, ať si ty své řeči strčí někam… Ale pro jistotu po něm jen šlehl zlostným pohledem a hodlal opustit koupelnu. Ale ani to se mu nepodařilo. Ve chvíli, kdy procházel okolo Severuse, ten ho popadl a přimáčkl ke studeným kachličkám.

„Chováš jako malý rozmazlený idiot, Pottere!“ konstatoval klidně lektvarista. Mladík ho jednou rukou odžduchnul, snaže se vymanit se sevření. Tak jako vždy – marně.

Severus ho držel za boky a nedovolil mu pohnout se.

„Líbilo se ti to, to nemůžeš popřít!“

„Co chceš, Snape! Dostal jsi vše! Co ještě chceš?!“ Znovu bojoval o volnost, ale nedostávalo se mu jí. Už nikdy nebude volný.

„Tady nejde o to, co chci já nebo ty! Jde tu o to, co musíme! A ty to moc dobře víš!“ Severus sevření povolil, ale přesto mu nedovolil odejít. Místo toho se vrhl na jeho rty. Drtil je v dravém polibku. Harry se bál nespolupracovat proto, i když neochotně, pootevřel ústa a nechal se líbat. Jednu ruku měl položenou na Severusově hrudníku a druhou se snažil přidržovat ručník, u kterého hrozilo, že každou chvíli spadne. Po chvíli to vzdal a ruku zvedl a zapletl do černých vlasů svého manžela. Nenáviděl se za to!

Snape ho líbal tak dlouho, než mu mladík začal do úst sténat. Než sám začal iniciovat. Nechal Harryho, aby ho líbal, aby dobýval jeho ústa. Chtěl, aby mladík cítil vzrušení a touhu, chtěl, aby tohle vše bylo dobrovolné. Muselo to tak být!

Harry polibek přerušil a zadíval se do očí svého partnera. Ruměnec na jeho tváři zintenzivněl. Jeho dech byl zrychlený a oči zářily jako dva obrovské smaragdy. Jediná Avada, která nikdy neublíží.

Severus se znovu naklonil a chlapce políbil. Jen lehce přejel jazykem po jeho pootevřených rtech. Pak políbil koutek a pokračoval níž. Harry tiše zavzdychal, když přejel rty po citlivé pokožce na krku. Naklonil hlavu tak, aby měl jeho milenec lepší přístup. Severus ho ochutnával, jazyk klouzal po čerstvě osprchované kůži. Vůně vanilky byla cítit v každém polibku… Ochutnání… Sem tam pokožku skousnul, udělal si majetnickou značku, která po pár okamžicích zmizela. Věděl, že by Potter neocenil, kdyby mu na krku nechal pár otisků zubů.

Ruce už nedržely boky, ale hladily mladíkova záda. Pak sklouzly níž a začaly lehce masírovat Harryho půlky. Nebelvír vydal podivný zvuk, něco mezi vzlykem a zavzdycháním. Severus se na chvíli zastavil a podíval se na mladíka.

Znovu vyhledal jeho rty a políbil je. Začínal být posedlý jejich sladkou chutí. Políbil je jednou a musel podruhé. Znovu a znovu. Dokud nebyl Harry plně vzrušený. Cítil jeho erekci, jak se mu otírá o stehno. Harry byl zadýchaný a jeho tělo žádalo víc. I když jeho oči vypovídaly úplně o něčem jiném. Rezignace zastřená bílou mlhou. Touha schovaná v mlžném oparu. Jako by se tohohle všeho účastnilo jen jeho tělo, ale ne on sám.

Jedna Severusova ruka sklouzla ze zadku a chytila ten pulzující orgán. Ve chvíli, kdy se studená ruka začala pohybovat nahoru a dolů, Harry zanaříkal. Víc! Přirazil. Hlavu mírně zvrátil dozadu. Vychutnával si ten pocit do doby, než si uvědomí, kde a s kým je.

Severus to vše sledoval. Každý mladíkův nádech, každé gesto, kterým žádal víc a víc. Tohle nebylo o milování. Ale přesto…touha ovládá tenhle svět. Ne láska. Ne sex. Ne my. Ale touha… zvířecí, drásající, šílená, dotěrná, ničivá… Ty doteky, polibky. Tolik dávají a tolik berou. Proč to tak musí být? Proč to tak je?

Severus znovu políbil pokožku na odhaleném krku. Jazykem přejel po pulzující tepně. Ale nepřestával zpracovávat mladíkův penis. Po chvíli zpomalil tempo, jen lehce přejel od kořene ke špičce. Naklonil se blíž k chlapci, znovu ho políbil. Znovu ochutnal.

Ale tohle nemůže vydržet věčně. Vyhledal zelené oči. Střetl se s nimi a požádal. Věděl, že nemusí. Nikdy předtím to neudělal. Ale teď to bylo jiné. Teď to chtěl udělat správně.

Smaragdy a jejich nesmělé přitakání. Severus neváhal. Otočil Harryho a přitiskl mu dlaně ke studeným kachličkám. Kolenem ho donutil mírně se rozestoupit. Natlačil se na něj. Chytil ho za boky a na jeden příraz do něj vstoupil.

Oči se rozšířily. Dech se zadrhl. Prsty se zaryly do kachliček. Severus ho držel za boky. Elektrizující touha ovládla oba dva. Spalovala je na popel. Proč je to tak dokonalé? Proč se to tak líbí?

Výkřiky, které nikdo netlumil. Šeptání, které mrazilo. Tak blízko okraji. Najednou vše ustalo. Severus zpomalil. Políbil zpocený krk. Věděl, že kdyby pokračoval, vše by skončilo až příliš rychle.

„P-prosím…“ Oč žádá? Oč prosí?

Severus znovu přirazil. Jednou, podruhé. Harry zanaříkal. Sám se začal pohybovat. Rychleji. Rychleji! Bouře, která jím otřásla, přenesla přes okraj i jeho partnera. Vše skončilo. Ale je tomu tak doopravdy? Nebo je tohle vše jen začátek? Ale začátek čeho? Konce?

Severus otočil Harryho k sobě a chtěl ho políbit, ale mladík se odtáhnul. Tak jako předtím v posteli. Starší muž chytil jeho tvář a donutil ho podívat se na něj. Políbil rty. Násilně. Majetnicky. Harry se začal bránit. Zapřel se do jeho hrudi. Odtlačil ho pryč.

„O co ti ještě jde, Snape!“ zavrčel na něj. V hlase jasná známka znechucení. „Snad jsi toho dneska dostal dost, ne? Nebo chceš ještě? Kolikrát mě ještě ponížíš? Co tím sleduješ!“ hysterie, která se čím dál tím víc stupňovala. Chvěl se. Zlostí.

Snape ho ale nechtěl nechat odejít jen tak. Když se Harry chtěl kolem něj protlačit, chytil ho za ruku.

„Nesahej na mě!!!“ zakřičel mu do obličeje, a pak co nejrychleji opustil koupelnu. Prchnul pryč, jak nejrychleji mohl. V ložnici se zastavil. Těžce oddechoval. Sklopil hlavu a podíval se na své bosé nohy. Na své nahé tělo, které mu už nepatří. Které ho neposlouchá.

Našel svou hůlku a použil na sebe několik čistících kouzel. Nemělo cenu jít znovu do sprchy, a navíc se do koupelny vracet nechtěl. Ne, když tam byl on. Jeho noční můra. Jeho prokletí, které bude trvat snad navěky… Aspoň tak mu to teď připadalo.

Když už držel hůlku v ruce, vykouzlil Tempus. Chtěl zjistit, jestli ještě stihne snídani. Ale když uviděl čas, který se ukázal, ztuhl na místě. Pondělní vyučování je v plném proudu už pěkných deset minut. Co že to má v pondělí první hodinu?

Dveře od koupelny se otevřely a v nich stál Snape. Na sobě měl jen černé kalhoty a bílou košili. Podíval se na Harryho a pak na vyčarované hodiny. Zamračil se, ale jinak na sobě mírné znepokojení nedal znát.

Harry zaskřípal zuby a začal se rychle oblékat. Dokonce to stihl dřív, než si Snape stihl pozapínat těch kdoví kolik knoflíků u kabátce. Mladík popadl školní hábit a rychle ho na sebe hodil. Vzal brašnu s učebnicemi a vyrazil ke dveřím. Bez ohlédnutí. Bez jediného slova.

Prošel kabinetem a otevřel dveře do učebny lektvarů. Zarazil se hned na prahu. Učebna byla plná jeho spolužáků, kteří se mezi sebou docela hlasitě bavili. Ale ve chvíli, kdy vešel, veškerý hovor utichl. Všichni se dívali na něj. Cítil, jak rudne, ale než stihnul udělat cokoli jiného, popadly ho lektvaristovy ruce a vtáhly ho zpět do kabinetu. Dveře se s třísknutím zavřely. Severus ho k nim přitiskl. V obličeji rozhořčení.

„Zase se chováš jako idiot, Pottere!“ zavrčel na něj. Držel ho pevně za ramena a nedovolil mu pohnout se.

„A vyprošuji si, aby ses ke mně takhle choval!“

„Jak! Jak se k vám mám podle vás chovat? Mám vám projevovat lásku? Tak já vám něco řeknu! Tohle se nikdy nestane! Nenávidím vás a nenávidět nepřestanu! To, že s vámi spím, ještě neznamená, že vám musím milovat! Jděte do háje a nechtě mě aspoň chvíli na pokoji!“

„Myslíte si, že je to u mě jiné? Ale už jsem vám několikrát vysvětloval, že tohle dělat musíme! Ať se nám to líbí, nebo ne! Svazek vyžaduje jisté chování, ale tvůj idiotský mozeček to asi nechápe!“

„Chápu svůj úkol! A myslím, že ho dělám víc než dobře!“ Snape si odfrknul. Naklonil se nad chlapce. Harry neuhnul. Jen strnule stál. Co bude teď? Stejně by neměl kam odejít. Utéct! Nakonec… Proč protestovat? I kdyby chtěl, jeho tělo si stejně udělá něco úplně jiného.

„Bráníš se tomu…“ tiché zašeptání. Polibek na ušní lalůček. Jazyk, který rozechvěl mladíkovo tělo. Proč zase? Běž pryč, touho! Odejdi, ty neznámý pocite!

„Nenávidím tě stejně tak moc jako ty mě, Harry…“ další polibek na krk. Další laskání. Další doteky. Ruce, které se záhadným způsobem dostaly pod košili. Zalapání po dechu. Ruměnec na tváři a jedny rozšířené zelené oči zaměřené jen na kouzelníka před nimi. Mlha byla ta tam.

„Ale je to navždy…“ sotva slyšitelný šepot. Věta, která donutila Harryho srdce ke zběsilému tempu. Navždy. Buch. Navždy! Buch. Buch.

Zmijozelovy rty vyhledaly ty Nebelvírovy. Spojily je v lačném polibku. Nezáleželo na čase. Nezáleželo teď na ničem jiném než na tomhle prostém okamžiku. Tímhle polibkem se stala jedna jediná věc… Hodně se změnilo…

Severus poodstoupil a upravil si hábit. Lehce odstrčil Harryho ode dveří. Smaragdy ho nepřestaly sledovat. Byly pořád zaměřené na úzké rty, které ho před chvílí líbaly s takovou intenzitou. Snad i vášní. Tak majetnicky, ale proč? Kde se tohle vše vzalo? Jaký plán má jeho zmijozelský manžel?

Ještě jeden pohled na mladíka. Vstoupil do třídy a zanechal za sebou velmi zmateného Nebelvíra. Harry se znovu opřel o dveře. Prsty zabloudil ke svým rtům. Pohladil je. Byly lehce nateklé, pořád na nich cítil Severusovu chuť. Pořád a pořád po nich přejížděl prstem. Po chvíli se usmál. Zastrčil si košili zpět do kalhot, upravil hábit.

Chytil za kliku a tiše vstoupil. Bylo mu jedno, co zahlédl v očích spolužáků. Něco se stalo. Něco zásadního. Tak takhle chutná… rezignace? Tohle je můj… osud?

I feel loved

Do you feel loved

Do you feel loved

And it looks like the sun but it feels like rain

And there's heat in the sun to see us through the rain

Do you feel loved

Do you feel loved

Do you feel

Do you feel*

*U2, Do You Feel Loved

PS: Nevím... opravdu nevím, kdy bude pokračování. Mám... to teď těžké. Když se mi konečně vrátila múza, která nervózně poposedává vedle mě, tak přijde stres s práce. A nejen ten. Je toho teď na mě moc a nemám energii na psaní. A to mám pro Vás přichystané nějaké jednorázovky. Děj k téhle povídce mám už perfektně vymyšlený. Jen... najít sílu na to sednou ti a prostě psát, tak jak jsem to měla kdysi.

Možná dokonce na nějaký čas skončím v nemocnici a toho se bojím nejvíce. Mám problém s páteří a ještě pár dalších. Takže to se přidává k tomu všemu. Ale snad... to bude brzy o.k. a já zase nastoupím v plné polní. Držte mi palce a snad zase někdy Ahoj!