Touch me

26.08.2014 20:01

Malá sladce-žhavá jednohubka. 

Beta - Mé slunce Katy

 

 

 

 

 

Touch me

 

Na tenhle nesmyslný večírek byl pozván celý Scotland Yard, Mycroft s jeho asistentkou a nechyběla pozvánka ani pro sociopata a jeho blogera.

John byl nadšený. Jeho přítel už tolik ne. Měl totiž na dnešní večer jiné plány. Které nezahrnovali policisty ani jeho bratra. Jen jistého doktora ve spodním prádle. Připoutaného k čelu postele. Toužícího po doteku.

Jenže nahlas to říct nemohl. Nikdo o skutečné povaze jejich vztahu nemá ani páru. Idioti. Každý inteligentní člověk by si toho jiskření mezi nimi už dávno všiml. Jenže co se týká IQ, měl o všech těch lidech Sherlock dost nízké mínění.

Osobně by mu to bylo jedno. Klidně by si vzal Johna i na místě činu. Hned ve vedlejší místnosti, kde probíhá vyšetřování. Jenže John je v tomhle tak strašně… konzervativní? To asi ne. Nebo Sherlockovi nevěří? To taky ne. Znali se první den a zastřelil pro něj člověka. Láska na první výstřel? I tak by se dal jejich vztah definovat.

Jenže dedukce, definice, myšlení – nic Sherlockovi v tomhle případě prostě nepomáhalo. Nechápal, proč je to tak zatraceně důležité, aby nikdo nic nevěděl. To jim to jako chtěl oznámit, až budou v důchodovém věku pouze hrát šachy v malém domku na předměstí?

Frustrovaně si odfrkl a opřel se o barový pult. Zamračeně se díval na Johna na druhé straně místnosti. Už hodnou chvíli si prohlížel písničky v Juboxu. Lestrade stál vedle něj a pořád do něj hustil nějaké kecy. Sherlock nad tím musel protočit oči.

Tenhle bar byl docela hezký. Pokud on mohl soudit. Nebyl jeden z nejdražších, ale ani z nejlevnějších. Většina stěn byla bílých, až na tu u tanečního parketu. Ta byla vášnivě rudá.

Momentálně hrála nějaká pomalá a plouživá písnička. Slovům Sherlock nevěnoval pozornost, ale stejně nebyla nic moc.Textař byl asi v rauši, když to skládal. Na parketu se pohybovalo jen pár lidí. Nikdo důležitý. Celá tahle akce byla velká NUDA.

Najednou se sálem rozezněla jiná. Poznával ji. Byla to jejich písnička. Očima zabloudil k Johnovi. Stál na druhé straně parketu. Ret skousnutý.Ve tváři mírnou červeň. Vyčkával.

Díval se na Sherlocka. Ty oči žhnuly touhou!

John nevěnoval inspektorovi vedle sebe ani krapet pozornosti. Celá jeho existence patřila Sherlockovi.

 

Touch me...
touch me...
touch me now...

 

S prvními slovy písně odstoupil od baru. Nevšiml si Donnovanové, která k němu prohodila nějakou připitomělou poznámku. Díval se do očí svého milence. John taky opustil své místo. Šli k sobě pomalu. Hlad v jejích očích.

Došli přesně doprostřed sálu. Ani jeden nepromluvil. Jako by se zastavil čas. Právě v tomto momentu. Teď je věčnost. Tady jsem. Tady jsi.

Dotkni se mě!

Dotkni se mě hned

Jejich ruce se dotkly/setkaly. Zapadly na své místo, jako by tam patřily odjakživa. Jsi můj. Jsem tvůj.Bylo v tom něco něžného a přitom dechberoucího. Sherlock chytil jeho ruku. Propletl jejich prsty. Usmál se.

Zvedl druhou dlaň a lehce přejel po celé Johnově paži. Doktor se zachvěl, ale nespouštěl oči z těch šedých bouřkových mračen. Tak moc říkaly! A jen jemu! Jsem tvůj okamžik. Jsem tvá věčnost!

Prsty lehce přejely po dlani milence a pak se vrátily zpět. Putovaly směrem nahoru. Pak se zastavily. Ruka se dostala na bedra. Přisunula menšího muže blíž k sobě.

Chci cítit tvé tělo…

Když se jejich těla dotkla, oba lehce zavzdychali. Bylo to jako náraz elektřiny. Proudila v každé buňce jejich těl. Dech se zrychloval. A to pořád stáli na místě.

 

…touch me, touch me, I wanna feel your body,

Your heartbeat next to mine,

Touch me, touch me now…

Touch me, touch me now…

 

Nohy se rozpohybovaly v rytmu hudby. Tělo na tělo. Oba mohli cítit vzájemný tlukot srdce/í. John, jelikož byl menší, měl mírně zakloněnou hlavu. Díval se partnerovi do očí. A vůbec mu nevadilo, že okamžitě přijal ženskou roli. Pro tuhle chvíli to bylo prostě jedno.

John zvedl ruku. Chytil Sherlocka za zátylek. Konečky prstů se dotkl jeho vlasů. Rozevřel dlaň. Donutil ho zaklonit hlavu. Rty okamžitě vyhledaly pulzující žílu. Nenechavý jazyk přejel po odhaleném krku.

Sherlocka tohle gesto nenechalo chladným. Hlasitě zavzdychal.

Otočka. Přitiskl to horké tělo blíž k sobě. Sklonil hlavu. John se na něj usmíval. Jejich rty se setkaly na půl cesty, ale jen se o sebe letmo otřely. Ten dotek byl elektrizující.  Nebyl to polibek, a přesto zanechával červeň na obličejích.

Teď to byl John, který zaklonil hlavu. Zuby na Sherlockovu krku zanechaly otisk. Hlasitě se zasmál.

Další otočka.

Hladovím po lásce. Hladovím po tobě!

Chtěl jsem tě dnes lovit… sám si mi návnadou!

 

…full moon in the city and the night wasyoung,

I washungryfor love, I washungryforfun,

I washuntingyoudown, and I wasthebait,

when I sawyouthere, I didn'tneed to hesitate…

 

Ani jeden z nich nevnímal lidi v okolí. Lestrade stál pořád na místě a nemohl se rozhodnout, jestli má prostě utéct a nechat je tam samotné nebo dál sledovat to, co se děje na parketu. Ostatní na tom byli podobně. Jen jediný Mycroft seděl u svého stolu a nevěnoval jim žádnou pozornost. Nejspíš jako jediný věděl, že něco takového se dřív nebo později prostě musí stát.

„Oni… mají sex na parketě!“ slyšel Lestrade zděšený hlas seržantky Donnovanové.

Ušklíbl se. Ano. I tak by se to dalo říct. Jenže v tomhle bylo mnohem víc než jen obyčejný nudný a fádní sex. To, jak se pohybovali. Každý polibek. Poznal, že John moc dobře věděl na kterých místech svůj jazyk použít. Tiskli se k sobě. A ruce putovaly po tělech. Letmý dotek nebo stisk. Otočka. Nebo jen intenzivní chvíle klidu. Pak John zajel oběma rukama pod Sherlockovo sako. Prostě mu ho sundal z těla a odhodil dozadu.

Oba na sobě měli bílé košile. Lepily se k jejím zpoceným tělům. O to, to bylo dráždivější. A Lestrade věděl, že opravdu není jediný, kdo si to myslí. Ruce se mu mírně rozechvěly. Cítil horko v obličeji.A nejen tam…

 

…hot and coldemotion, confusing my brain,

I could not decidebetweenpleasure and pain,

like a tramp in the night, I wasbeggingforyou

to treat my body likeyouwanted to

 

thisisthe night, thisisthe night,

thisisthetime, we'vegot to getitright…

 

Sherlockova mysl byla zastřená. Cítil chlad okolního ovzduší, jak rychle se pohybovali.  Ale jeho tělo plálo spalujícím plamenem.

Ruka, která byla na bedrech jeho milence, se posunula níž. Zmáčkla to měkké maso.  Donutila Johna zasténat, jak o sebe jejich vzrušení zavadila. Ruka se sunula níž adonutila Johna v jedné z otoček zvednout nohu. Omotat ji okolo druhého těla.

Sherlock ho pevně držel. V posledním kolotoči nekonečné touhy doteků.

Můj mozek mate horoucí touha.

Vem si mou duši. Mé tělo! Jsem navždy tvůj!

Zastavili se v tichu. Bilo do uší. Oči rozšířené žárem. Těla vibrovala nově získanou energií. Hlad i žízeň po kontaktu. Modro-stříbrné rozbouřené moře.

Johnova ruka přejela po zpoceném obličeji. Zastavila se na vlhkých rtech. Pohltili se navzájem. Jazyky bojovali bitvu. Zuby kousaly.

Vše utichlo. Každý by mohl slyšet spadnout špendlík. Sherlock se usmíval. Vzal Johnovu tvář do dlaní.

„Miluji tě,“ zašeptal, než znovu políbil ty rudé rty. Než si vzal to, na co měl právo. Navždy můj!

Celým prostorem se ozval jásot. Tleskání desítek lidí. Oba se otočili. Zadýchaní a s touhou ve svých očích. Usmívali se. A každý věděl, že teď by jim radši neměl stát v cestě, ať už se zamknou v jakékoliv části tohohle komplexu a ukáží si navzájem, jak vážně moc se milují.

 

…touchme, touchmenow...

touchme, touchmenow...

 

touchme, touchmenow... *

 

*Gunther and Samantha Fox – Touchme