Zástěrka

09.01.2011 20:00

„Abby! Otevři!“ Snažil jsem se dostat k Abby do laborky.

„Nemám zájem! Děkuju…“ Slyšel jsem ze zavřené místnosti.

„Abby, potřebuji ti něco říct!“ naléhal jsem dál.

„Vůbec se mi nelíbí tvůj tón!“ Přes její nahlas puštěnou hudbu jsem skoro vůbec neslyšel, co říká.

„Potřebuji ti něco říct?“ zkusil jsem lepší ton.

„Ne! Pořád se mi to nelíbí!“ řekla samolibě. Už mi fakt leze na nervy. Je to do háje důležité!

„Abby co to do tebe vjelo, no tak otevři!“ Poslední dobou se opravdu chová divně. Tedy, divné chování u ní je normální, ale teď se zamyká v laborce a odmítá s kýmkoliv mluvit či pracovat.

Zrovna jsem chtěl znovu zabušit na dveře, když z výtahu vystoupili dva maníci z naší ochranky. Netvářili se nijak vesele, právě naopak. Něco se děje! Něco, co se mi určitě nebude líbit.

Chtěli taky vejít k Abby do laborky, ale stejně jako mně se jim to nepodařilo. Proto silně zabušili. Já se o to pokoušel kolikrát a stejně nepřišla otevřít.

„Ježiši, McGee, chceš ty dveře rozbít?“ ozvala se načepýřená Abbs a přišla otevřít. Ale její výraz mě doslova vyděsil. Jako by šla na popravu. Ví snad něco, co já ne?

Vešli jsme do výtahu. Pořád jsem ji sledoval. Povzbudivě jsem se na ni usmál, ale ještě víc znervózněla. Stáli jsme vedle sebe, a když se dveře znovu otevřely, nastoupili ostatní z našeho týmu, včetně Palmera a Duckyho. Lehce jsem se dotkl jejího ramene a dal ji tím najevo, že to nic hrozného nebude. Nepodívala se na mě, jen se zachvěla. Kvůli tomuhle gestu jsem byl ještě víc nervózní.

Dveře se znovu otevřely, mohl jsem slyšet, jak šéf říká, že mají přivést další. Takže interní vyšetřování? Je tu snad zrádce? Myslím, že víc lidí víc než já! Proč musím být vždy ten poslední?

Seřadili jsme se do řady. Vence byl taky nervózní a celou dobu se mračil.

„Nikdo nepromluví! Jestli vás zajímá, proč jste tady, hned se to dozvíte!“ začal Vence.

„Několik z vás se včera zúčastnilo tajné operace! Vy ostatní, jestli jste o tom věděli nebo ne, jste byli v těsné blízkosti. A mohli jste tudíž vědět nějaké ne-li všechny podrobnosti. Cílem této operace bylo zjistit bezpečnostní narušení v našem útvaru. A jeden z vás se dostal ke střežené konzole a tohle mi řekne kdo,“ řekl a ukázal na detektor. Tušil jsem, že máme špicla, ale přeci to není nikdo od nás! To bych o tom něco věděl!

„Dokud nebudou známé výsledky, nikdo neodejde! Máme tu zrádce!“ Přešel ke Gibbsovi a tak nějak divně se na něj zatvářil.

„Ukaž mi ruce,“ řekl a Gibbs ho poslechl. Samozřejmě byl test negativní. Pak přešel k Duckymu a výsledek byl stejný. Tak samo u Dinozzi, Zivi. Nevím proč, ale mě přešel a podíval se na Abby. Byla opravdu nervózní a byla strašně bledá. Dívala se do země. S takovou se za chvíli zhroutí!

„Ukažte mi ruce!“ řekl znovu Vence. Abby je zvedla velmi pomalu. V tu chvíli se ozval úplně jiný zvuk. Moc dobře jsem ho znal. Pozitivní. Proto byla tak nervózní? To ona je zrádce?! To přece nejde? Abby to neudělala! Ona ne! Ve mně to vřelo.

„Ihned ji odveďte do vazby!“ přikázal Vence. Díval jsem se na ni a sledoval její vyděšený výraz.

„Rozkaz pane!“ řekl jeden z ochranky a odváděli Abbs pryč. Stál jsem tam jak přimražený a nemohl tomu věřit. Pořád se mi tahle situace přehrávala v hlavě. Abby by to neudělala. Na to má tuhle práci až moc ráda!

Vence s ochrankou šli hned za ní a vzali sebou i Gibbse. Ostatní jsme zůstali ještě dole. Nedokázal jsem nic říct. Moje Abby je zrádce? Povzdechl jsem si a promnul oči. Tohle už je na mě moc.

„Musím s ní mluvit!“ vyslovil jsem tuhle myšlenku nahlas. Nikdo mě nezastavil ani nepromluvil. Asi v tom jedou taky! Komu mám tedy věřit, když už ne ani Abbs?

Šel jsem opravdu rychle, byl jsem naštvaný. Tohle mi bude muset vysvětlit, jinak se neznám! Vešel jsem do místnosti a zabouchl za sebou dveře.

„Tak jo, máme minutku!“ Tvářila se jako hromádka neštěstí. „Gibbs je u ředitele, dohadují se, kdo z nich tě bude vyslýchat!“ Naklonil jsem se k ní a podíval se do jejich očí. Uhnula.

„Abby, musíš mi říct, co přesně se tady děje,“ řekl jsem mírněji.

„Má… to bejt nějakej trik?“ Těkala pohledem kolem sebe a nechtěla se mi podívat do očí. Nervozita stoupala.

„Co jako?“ zeptal jsem se.

„No zlej polda, hodnej polda? Kdo mě přinutí mluvit?! Nebudu mluvit!“ řekla odhodlaně.

„Právě mluvíš,“ upozornil jsem ji.

„Aha. Dobře! Nebudu mluvit a začínám teď!“ Je tak dětinská. Proč teď! Je to vážné a ona si ze mě snad dělá srandu! Ach Abbs...

„Abby! Ty nejsi zrádce! Proč bys to dělala? Máš ráda tuhle zemi!“ Znovu jsem se k ní naklonil.

„Abby! Máš ráda NCIS! Máš ráda laborku! Neriskovala bys, že o ni přijdeš! Abby, Gibbse bys nikdy nezradila!“ Viděla jsem, jak to v ní cuká, určitě chce mluvit. Jen co jí nutí mlčet? Nebo kdo?

Ale v té chvíli se otevřely dveře a vešel Vence.

„Zvláštní agente McGee? Co děláte s mou podezřelou?“ zeptal se mě a podíval se na Abby.

„Vůbec nic řediteli, stejně nechce mluvit!“ řekl jsem jako bych tu vůbec nebyl.

„Chci právníka!“ ozvala se Abby.

„Vy mlčte, Sciutová!“ zavrčel na ni. Trochu ji to zarazilo. Ale naštěstí pak opustil místnost. Podívala se na mě, ale pořád mlčela. Nevěděl jsem, co s ní mám dělat. Sedl jsem si na židli před ní a naštvaně jsem si ji měřil, ale přesto nic!

„Řeknu ti, co vím. Na něčem jsi dělala, netýkalo se to případu. Dělala jsi s tím tajnosti, veliký. Začala ses zamykat, schovávala ses. Nevypadá to dobře! Ale já vím, Abby, že jsi dobrý člověk! Občas jsi potrhlá, ale jsi spolehlivá, důvěryhodná a vím, že nechceš mluvit…“

„Ach… Ale jistě, že chci mluvit, McGee! Úplně umírám! Jedu v tom od úplného začátku! Ale ne tak, že jsem zrádce. Já… já spíš toho zrádce chytám.“ Usmála se. Konečně!

„Počkat… aha.“ Konečně mi to došlo. Vytřeštil jsem na ni oči!

„Gibbs za mnou přišel, je to pár dní. Já vyrobila tu barvu, nemohla jsem nikoho pustit do laborky, protože to nikdo nesměl vidět. Trochu se vylila…“ Znovu se usmála.

„Na ruce, že?“

„A na podlahu, to na rukách byla součást plánu.“

„Je to součást Gibbsova plánu a ty jsi nevinná?“ zeptal jsem se pro jistotu.

„Jako štěně,“ usmála se. „Tedy takové to štěně, co ho vyšleš vystrašit ptáky, abys je pak mohl zastřelit. Jsi hodný, že si o mě děláš starost. Jenomže já nejsem zrádce,“ usmála se znovu a já byl šťastný jako blecha. Vyskočil jsem a políbil ji. Usmíval jsem se jako sluníčko. Abby je nevinná. Je nevinná!!!