Nevzdávej to...

29.04.2011 12:33

 

Další bezesná noc. Další noční můry. Válka v každém něco zanechala. A ani já nejsem výjimka. Ty sny, pronásledují mě už mnoho let. Jsou tak živé. Tak odporně živé! Říkal jsem o nich Albusovi, ale ten se na mě jen usmál a nabídl mi citrónový drops.

Jak já tohle místo nenávidím! Den ode dne víc a víc. Proč? Mám k tomu mnoho důvodů. Ale tím nejhlavnějším je on. Potter. Od té doby, co porazil Temného pána, se chová ještě hůř, než před tím. To mu frňáček hodně povyrostl! Nenávidím ho!

To mi to ten den krásně začíná. Už vidím MgGonagallovou, jak se mě bude pokoušet přemluvit k malé oslavě a bude se mi už od rána vnucovat. A to nemluvím o našem věhlasném řediteli. Co to bude tentokrát? Další kniha?

Povzdechl jsem si a vydal se do koupelny, aspoň trochu se uklidnit. Ale stejně to nechápu. Proč tu pořád musím být. Svůj dluh jsem splatil. Už toho spratka nemám před kým chránit. Leda před sebou. Ale o tomhle taky ředitel zarytě mlčí! O co mu jde!

Temné. Temné! Temnější… Proč jsou chodby ve sklepení tak… tak ponuré. Proč si všichni myslí, že tam trávím čas dobrovolně? Vůbec to není pravda… Nenávidím to tam!

Ale stejně vím, co se o mně říká! Vidím jim to na očích. Parchanti jedni malí! Ale až se mi nějaký dostane pod ruku!

Vešel jsem do Velké síně a musel jsem se zamračit. Kde je Albus? Vždy tu bývá brzy. Dokonce ho podezřívám z toho, že tu přespává.

„Ach, Severusi! Tady jsi! Rychle na ošetřovnu!“ vyhrkla ředitelka Nebelvíru a už byla ten tam. Mé zamračení se ještě prohloubilo. Komu můžu poděkovat, že konečně jedny narozeniny nebudu v centru pozornosti?

Vešel jsem na ošetřovnu a můj zrak padl na tělo, které bylo zabaleno do několika pokrývek. Poppy běhala okolo a mávala hůlkou jako o život. A šlo o život?

Přistoupil jsem blíž. Zahlédl tu popelavě bílou pokožku. Modré rty. Podíval jsem se stranou. Nedokázal jsem se na to dívat.

„Co se stalo?“

„To nikdo neví, můj chlapče,“ řekl tiše Albus a položil mi ruku na rameno.

„Bude v pořádku?“ Proč se starám! Je to Potter!

Poppy se na chvíli zastavila a úlevně vydechla. Neusmívala se, ale podle výrazu jsem pochopil, že ano. Bude v pořádku. Otočil jsem se a odešel. Tak jako vždy…

 

1.část  ***   3. část

 

Děkuji všem za přízeň a za skvělé komentíky u předešlé části. Vím, že kapitolky jsou krátké. Ale snad chápete, že to tak musí být...

S láskou Vaše Salazaret

Diskusní téma: Nevzdávej to...

krátke?

ZJTrane | 09.06.2011

možno... ale v tých pár vetách je ukrytý nádherný príbeh, ktorý viac slov nepotrebuje. Niekedy je menej viac nie? Aké nočné mory prezradil Severus Albusovi? Tak tentokrát má po oslave :D Skvelé idem na ďalšiu.

:)))

grid | 30.04.2011

vďaka za kapču. Harry má jednoducho talent zakaždým rozhodiť Severusa... jeho pocit samoty a neopätovanej lásky ho dohnal až k takému zúfalému činu.

Re: :)))

Salazaret | 30.04.2011

Neopětovaná láska je potvora... Dokáže hodně ublížit...

Ale snad vše dopadne dobře :) Já vím, že jo :) :)

Tvá Salazaret

krásná kapča

bacil | 29.04.2011

Super, to jak Severus myslí a co očekává. Hm je to moc zajímavé. A uf strašně jsem si oddychla, že bude Harry v pořádku. Příště už tak moc neděs. Ju?

Re: krásná kapča

Salazaret | 29.04.2011

Uvidím, co se s tím dá dělat. Ale říká se, že když to někdo skusí jednou...

:) ;)

Je to bezva! :))

McLissa | 29.04.2011

Krásné, krátké, ale krásné :) Tak Harry to přeci jen udělal, to jsem zvědavá na podrobnosti :) Severus dostal k narozeninám skvělí dárek, což? :D Těším se na další dílek :-)))

Re: Je to bezva! :))

Salazaret | 29.04.2011

Podrobnosti? Těch tam moc nebude... Ale snad se další kapitolka bude líbit, ale pevně doufám, že ano.

Tvá Salazaret

Přidat nový příspěvek